Tereza Málková: 0:20

Krásný dobrý den.

Kateřina Smíšková: 0:22

Dobrý den.

Tereza Málková: 0:23

My vás tady vítáme opět u našeho podcastu, podcastu Spiralista. Ahoj Katko.

Kateřina Smíšková: 0:28

Ahoj Terezko.

Tereza Málková: 0:29

A zase nás dneska můžete vidět, můžete nám napsat, jak se vám líbí naše studio.

Tereza Málková: No a dneska se budeme zabývat — úplně tak velmi v krátkosti, protože tohle téma už jsme jednou řešili, ale říkala jsem si, že opakování není nikdy dost — hodně, hodně omílaným tématem při bolesti zad, a to je výhřez ploténky. Mám k tomu takový podtitul: jestli to musí vždy skončit operací. Tak pojďme si jenom pro začátek, na úvod, jednoduše: 0:33

kdybys měla vysvětlit laikovi, co to je výhřez ploténky.

Kateřina Smíšková: 1:04

Výhřez ploténky je něco, co potká téměř každého mezi 30. a 50. rokem věku.

Tereza Málková: 1:10

Takže dobrý den, pokud je vám 30 až 50, tak určitě máte i výhřez ploténky.

Kateřina Smíšková: 1:15

No, ten výhřez ploténky je naprosto běžný v celé živočišné říši obratlovců.

Tereza Málková: 1:20

Ano, to jsem se právě chtěla zeptat, protože jsi mi jednou říkala, že výhřez můžou mít i zvířata.

Kateřina Smíšková: 1:26

Kočky, psi, koně, hadi. Myslím, že u hadů se nikdy nedělala magnetická rezonance, ale tipla bych si, že [výhřez mít] můžou.

Tereza Málková: 1:36

To jsem se dokonce bavila — teď nevím, jestli s tebou, nebo s někým jiným, možná s Martinkou, zdravím Martinku — že dokonce koně si můžou přivodit skoliózu, když na nich jezdí skoliotik.

Kateřina Smíšková: 1:51

Je to tajné, ale ano.

Tereza Málková: 1:53

Takže vidíte, že to vlastně není tabu ani u těch zvířat, výhřez disku.

Kateřina Smíšková: Jo, není, protože je to práce s těžištěm. A musím říct, že u výhřezu je v podstatě dvojí mechanismus, jak si ho udělat. Buď je to dlouhodobým vychýlením se z těžiště — to znamená, nemám váhu uprostřed a mám úplně povolený svaly — anebo třeba nějakým úrazem. To znamená whiplash v autě: 1:58

rychle vám to švihne hlavou dopředu, dozadu, cuk, máte tam spasmus na svalech krčních, prask, a [ploténka je venku] […]. To je úrazový mechanismus. Nebo to může být nějaký děcko, který udělá most, opravdu přežene to prohnutí — a klidně i dítě může mít výhřez disku.

Tereza Málková: 2:36

To jsou ty moderní gymnastiky.

Kateřina Smíšková: 2:38

No, nebo to může být spíš neobratný dítě, který to zkouší a přežene.

Tereza Málková: 2:42

Nebo moje dítě, který třeba pořád stojí na hlavě […].

Kateřina Smíšková: 2:48

To se spíš nestane. Pokud ty děti to zkoušejí, opatrně zkoušejí ty různý dovednosti a vy je necháte zkoušet, tak to budou zkoušet postupně. Ale pokud to dítě má hodně věcí zakázaných a pak to prostě zkusí naráz, když se nikdo nedívá, tak to většinou nedopadne dobře. To tělo na to není trénované, neumí si ubrzdit ty pohyby.

Kateřina Smíšková: Ale spíš se vrátím k dospělákům — je to opravdu víc téma středního věku. A strašně moc lidí si tím prostě projde v nějaké podobě. Buď je to forma úplně němá: 3:07

člověk o tom vůbec neví, ale výhřez má. Prostě nic ho to nebolí, nedělá to žádný motorický zánik, senzitivní zánik, žádné dráždění do bolesti, ani nemá jiné bolestivé obtíže. Vlastně kdyby třeba nešel omylem na magnetickou rezonanci, tak to nezjistí — někdy je to prostě vedlejší nález při magnetické rezonanci kvůli něčemu úplně jinému. Takže výhřez je běžná věc. Teď jde o to, jak moc vás otravuje a co s tím chcete dělat.

Kateřina Smíšková: Výhřez disku se dneska primárně už neřeší hned od počátku indikací operačního řešení — tohle se v historii léčby výhřezů strašně změnilo. Dřív to byla primárně ta neurochirurgie. Nebo úplně dřív, ještě předtím, než jsme měli zobrazovací techniky, dostupnou neurochirurgii a nějaké ponětí o tom, jak se vůbec operuje disk, se to léčilo motykou, krumpáčem, lopatou, hráběmi. Asi tak, že pohybem. Každý starý děda vám řekne: 3:49

„Jo, za mlada jsme všichni měli bolavý záda, ale my jsme to rozhejbali na poli." Takže pohybem si to vyléčili, posílili v podstatě celou břišní stěnu a pracovali manuálně.

Tereza Málková: 4:27

Tak to asi dělají zvířata, že?

Kateřina Smíšková: 4:28

Tak to dělají taky zvířata, jinak by zahynula. Anebo je ten výhřez fakt velkej průšvih a to zvíře prostě zahyne a něco ho sežere. No tak u nás v lidský říši nás nikdo nesežere — to nejhorší, co se může stát, je, že nás sežere neurochirurgický sál a jdeme na operaci.

Kateřina Smíšková: A to zas není tak příšerný. I někdy je to dobrý nápad tohle udělat a netrápit se. To znamená, konzervativní postup je dneska fakt na prvním místě. Každý neurochirurg vám dneska řekne: „Podívejte, vy ten výhřez máte týden nebo čtrnáct dní, je vám blbě. Tady máte analgetika, tady máte infuze, můžeme udělat obstřik, a běžte domů. Odpočiňte si chvíli, nechte to v klidu a potom si zajděte na fyzioterapii, naučte se nějaké cviky a zkuste to vyřešit obyčejným cvičením." Máte povolený břicho, máte uvolněné hýždě, máte zkrácené flexory a chodíte v předklonu. Pokud s tím něco uděláte, s největší pravděpodobností se vám už při padesátiprocentní úpravě vašeho těla stane to, že to přestane bolet. A to je opravdu nejpravděpodobnější. To znamená: 4:43

nejdřív se zaměřte na úpravu svalových dysbalancí a vaší postury a zkuste s tím něco udělat úplně obyčejnou cestou, a to je cvičení a masáže.

Kateřina Smíšková: No a teprve když to dlouhodobě nefunguje — ty bolesti absolutně na nic nereagují, není žádný úhybný manévr, není žádná úlevová poloha — teprve potom je nasnadě se zamyslet nad tím, jestli to nevyřešit chirurgicky. Chirurgické přístupy jsou dva: jeden je miniinvazivní a jeden je víc invazivní. Záleží v podstatě úplně na tom, co se najde na magnetické rezonanci. Pokud je tam fibrotizace tkání té ploténky — to znamená, už je to tam takový škaredý, zatvrdlý — tak to většinou endoskopicky vyndat nejde. To znamená, musí se udělat ten větší přístup, trochu víc naříznout ty tkáně, i pokazit ty svaly, udělat jizvu většího rozsahu, a holt vyndat tu škaredou fibrotizovanou hrudku, která tam tlačí na ten nervový kořen. Anebo je tam pouze gelózní část — ta je měkounká, sice zavazí tomu kořenu, ale furt [se] tam […] nechce vstřebat — tak ta se dá vyndat endoskopicky, anebo se právě vstřebá sama [pozn.: 5:41

ASR „samotním zvětšením", nejisté]. Pokud je tam poškozený…

Tereza Málková: 6:42

To jsem se právě chtěla zeptat, jestli se každý výhřez vstřebá.

Kateřina Smíšková: 6:43

No, ono záleží, z čeho je složený. Ten výhřez může být buď jenom ta gelózní část toho jádra — to znamená taková želatinka, ta je většinou úplně bez problémů — anebo je ten výhřez tvořený tou želatinkou plus ještě hnusným rozšklebeným obalem, což je anulus fibrosus, prstenčitá chrupavka. A když se ta chrupavka otevře a vynoří z té ploténky, vymáčkne se ven i s tím gelem, tak ten gel samotný tam tak nezavazí, ale právě ta chrupavčitá hmota, která se rozbila, roztrhla a vyvalila do páteřního kanálu, ta se cvičením v podstatě spravit nedá. Takže to jsou pak ty chroničtí pacienti, které to bolí a mají jenom částečnou úlevu po cvičení, po jakémkoliv, a úplně dobře jim vlastně nikdy není. Tak jde o to, jestli se opravdu tak strašně bojí, nebo nemůžou být uvedení do anestezie, nebo z nějakého důvodu nemůžou podstoupit ten výkon, tu operaci — tak holt přežívají na cvičení. Anebo si tu operaci prostě dopřejte a netrapte se, protože pokud je tam rozdrcená ta ploténka, ten obal té ploténky, ta chrupavka, tak ta se nevstřebá, to se vstřebat nedá. Takže tam je pak potřeba i ten zásah chirurga.

Tereza Málková: 7:51

No a jak poznáš vážný stav toho výhřezu?

Kateřina Smíšková: 7:55

Zaprvé ho vidím na té rezonanci. To znamená, u každého výhřezu disku — neboli bolestivého dráždění do nohy nebo ztráty citlivosti do nohy — se mají udělat dvě základní vyšetření. První je rentgen a druhé je magnetická rezonance.

Tereza Málková: 8:08

Myslela jsem spíš, jak to pozná ten pacient na sobě.

Kateřina Smíšková: 8:11

Na sobě to moc nepozná; pozná to, že má bolest. Pozná to, že má bolest, nebo že si osahá třeba stehna ze všech stran — pokud je to do nohou, nebo ruce — a zjistí, že třeba někde necítí úplně stejně. Že někde má takový tupý vjem na kůži, to znamená, má tam ztrátu citlivosti, a to taky vlastně znamená poškozený ten nerv. To znamená, nemusí ti bolet jenom záda, může ti to vystřelovat kamkoliv. Ten výhřez je v podstatě možný na všech meziobratlových ploténkách. Může být v oblasti hrudníku a střílí po žebrech dopředu — i to je možnost. Takže záleží přesně, v jaké etáži a jaký nerv to dráždí, takové příznaky pacient má.

Tereza Málková: 8:46

A to pak máš pocit, že máš infarkt třeba?

Kateřina Smíšková: 8:48

Můžeš mít pocit, že máš infarkt, když to máš v oblasti hrudníku.

Tereza Málková: 8:51

Přesně tak.

Kateřina Smíšková: Ale můžeš mít taky jenom vyhozené žebro, nemusí tam být výhřez. To je ještě druhá možnost, a ta je častější: 8:52

že to žebro je trošku pootočené v kloubu a dráždí to hrozně do bolesti, a je to hodně podobné tomu, jak se chová i ten výhřez v hrudníku.

Kateřina Smíšková: 9:08

Takže v tom akutním stavu prostě necvičit, lehnout si, odpočívat, nebo zajít k doktorovi na obstřik. Hele, jsou lidi, kteří vědí, že ten výhřez už v minulosti měli, a vědí, že jim prostě pomůže, když chytí tu tenkou prodlužku naši, tu tenkou gumu, a zacvičí si pár jednoručních cviků. Ne s velkou rotací, ale s miniaturní rotací, která jim to úplně rozvolní. Použijí malinkou sílu na odblokování, uvolní si spasmus, tím se vlastně i zvětší prostor meziobratlového disku, odlehčí se a ty bolesti pominou — přestože ten výhřez tam třeba nějaký malý je. Ale ten výhřez přestane být v kontaktu s kořenem nervu, a v tom případě nebolí. A postupně se vstřebá.

Tereza Málková: 9:49

Za jak dlouhou dobu se vstřebá? Když cvičíš.

Kateřina Smíšková: Když cvičíš, umí se vstřebat za tři měsíce. A někomu se vstřebá — i když cvičí úplně stejně dobře jako ten, komu se to stalo za ty tři měsíce — později. Pokud budete třeba mladí, budete mít 20 let, tak se vám to klidně vstřebá fakt za ty tři měsíce, je to dobrý. Pokud máte výhřez v 50, ta regenerace je už trochu pomalejší a tam se vám to [vstřebá] třeba později, trvá to třeba rok. Příklad pacienta mojí ségry: neuvěřitelně trpělivý člověk, který rozhodně nechce jít na operaci, hrozně se jí brání. Výhřez na rezonanci měl po celý rok stále stejnou podobu, ani se to nehnulo. A obtíže neměl žádné — ty obtíže odezněly velmi rychle, za několik týdnů, ale na kontrolní rezonanci měl stále stejnou velikost toho sekvestru, toho výhřezu. A o rok a půl později už na té rezonanci nebylo nic. Ale jemu se fyzicky nezměnilo nic: 9:51

bolest v podstatě žádnou neměl, žádný zánikový syndrom tam neměl. A jediné, co se změnilo, byla ta kulička na té rezonanci, že už nebyla. A příznaky v podstatě nebyly už dávno.

Kateřina Smíšková: 10:55

Takže ten nález na té rezonanci vůbec nemusí korelovat s obtížemi — ale velmi často teda koreluje. Musím říct, že velikost toho sekvestru je často rozhodující, ale rozhodující je právě to, jak napravíte osu těla. Pokud máte těžiště těla na tu stranu, kde vás bolí i ta noha, nebo kde vás bolí třeba ruka, když máte ukloněnou hlavu, tak to rozhodně nepodporuje [ústup] výhřezu pryč. Ale to chce nechat si to poradit, protože v zrcadle hrozně špatně odečítáme vlastní postavu a vlastní pozice kloubů, a je dobrý, když vám tohle poradí fyzioterapeut.

Tereza Málková: 11:30

Může být — no já už na tu otázku znám odpověď, ale ptám se — když máš malý výhřez, velká bolest, a naopak třeba při velkým výhřezu malá bolest?

Kateřina Smíšková: 11:41

Jo, úplně v pohodě.

Tereza Málková: 11:42

Máš nějakého takového pacienta? Nebo měla jsi někdy v minulosti? Takzvaně na velikosti nezáleží.

Kateřina Smíšková: 11:49

Ano, jo, ty příznaky. [Malý výhřez,] strašně to bolí, ale v podstatě…

Tereza Málková: 11:53

Nebo že ho to třeba vůbec nebolelo a bolelo ho úplně něco jiného, a pak se […].

Kateřina Smíšková: Nevím, řeknu příklad pacienta z nedávného období. Byl to pacient, kterého jsem vzala ze známosti, protože jinak dospělé prostě ne, nechci, neopečovávám a nemám na to fakt kapacitu. Jenom za tohohle se prostě přimluvil kamarád. Pacient měl výhřez na ploténce, byl několik týdnů na rehabilitačním lůžkovém oddělení, kde mu bylo stále hůř nebo stejně, nebylo to dobrý a žádný cvik nefungoval. Začali jsme cvičit, naučil se pár cviků, měl čtyři cviky, a první den jsem mu v podstatě namasírovala tu dráhu bolesti, která vyzařovala do nohy. Byl to klasický výhřez L4–L5, a po té masáži ty bolesti z 90 % zmizely. Prostě se uvolnily ty tkáně směrem vzhůru, došlo k odlehčení té strany, a pacient přišel druhý den úplně zázračně [rozzářený] a říkal: „To není možný, co jste udělala?" Říkám: „No tak namasírovala jsem vám tu dráhu té bolesti a uvolnila jsem vám tam ten reziduální spasmus." A bylo to. Ty tkáně už byly jenom jako paměťově stažené, ale příčinou už nebyl ten výhřez. Výhřez byl na začátku příčinou, a pak už tam zůstalo jen napětí ve tkáních, které bylo potřeba uvolnit masáží — odplavit laktát a uvolnit to směrem od země nahoru, to znamená proti gravitaci, protože nejvíc to bolelo ve stoje. Tak prostě ve stoje ta bolest zmizela. První den přišel ještě s berlemi a pak už chodil bez. Třetí den už úplně říkal: „To není možný, já byl venku s batohem — po jednom a půl měsíci jsem se dostal ven na procházku — a pak jsem si s hrůzou uvědomil, že ho mám přes jedno rameno." A už se teď neozval, myslím si, že už je úplně v pořádku. To je takový příklad, jak se výhřez umí chovat. Ono to vypadá, že to je výhřez, ale pak už je to jenom to, co ten výhřez udělal na svalech a na tkáních. Takže když to povolíte, tak je to jako analgetikum a je to vyřešení. Ale je dobrý i dotek: 11:57

povolit a změnit tu osu.

Tereza Málková: 14:00

Ty jsi vlastně takovej čaroděj ze země Os.

Kateřina Smíšková: 14:06

Jo, já dost řeším ty osy.

Tereza Málková: 14:10

A přesně se dobře čaruje.

Tereza Málková: No, já jsem chtěla říct, že se nám docela stává, že nám třeba na Facebook, na Spiralistu, někdo napíše nějakej dotaz: 14:12

mám tady výhřez v té a v té oblasti, co mám cvičit, může mi to cvičení spravit a tak. A my jsme se o tom posledně bavili a ty jsi říkala, že je to vlastně moc hezký, že ty lidi píšou, ale ať navštíví přímo toho fyzioterapeuta, protože zatím nemáme věšteckou kouli, abychom to věděli na dálku.

Kateřina Smíšková: Takže prosím vás, apeluji na všechny: 14:43

pokud máte nějaký takový problém, tak nepište, ale rovnou přijďte. Nebo se vyfoťte a podívejte se na fotku, kam [jde] ta vaše osa. Fakt ty osy to hrozně dobře řeší. Je to hodně často o těžišti těla, a když se zamyslíte selským rozumem, na kterou stranu upadáte, tak se od té strany odtáhněte nahoru, na druhou stranu.

Tereza Málková: 15:10

Na to mě napadá písnička. [cituje úryvek písně]

Kateřina Smíšková: 15:15

Ano.

Tereza Málková: 15:16

Katka je takový kouzelník. [cituje úryvek písně] To si pusťte. To je Kapitán Demo.

Kateřina Smíšková: 15:23

Je to Kapitán Demo, ano.

Tereza Málková: 15:25

Ano, to jsou obecně takový kvalitní songy.

Kateřina Smíšková: 15:28

Je to hrozně dobrá hudba, miluju ji na cvičení.

Tereza Málková: 15:32

Já myslím, že budeme muset udělat jeden podcast až někdy příště a ten bude asi celý zaměřený na Katčin playlist. Budeme vám sem házet ukázky z hudby, na kterou cvičíš.

Kateřina Smíšková: Napadla mě ještě druhá, určitě si ji pusťte: 15:46

„Moje jediný přání je opakování“, to jsou Tata Bojs.

Tereza Málková: 15:53

Tak to se určitě taky hodí, no. To mě trošku k tomu napadá, že bychom možná mohli složit nějakou píseň.

Kateřina Smíšková: 16:00

Něco o gumách.

Tereza Málková: 16:01

No, něco o gumách. Aby si lidi mohli zpívat u toho.

Kateřina Smíšková: 16:04

Já to nechám asi na tobě, Terezko.

Tereza Málková: 16:06

Ano.

Kateřina Smíšková: 16:07

No, takže pokud máte výhřez, tak se srovnejte do osy a je to všechno v pohodě.

Tereza Málková: 16:11

Víš, co mě napadlo? Jestli by nám třeba posluchači nechtěli poslat nějakou vymyšlenou písničku o gumách, co?

Kateřina Smíšková: 16:19

No, to by mohli, to byste mohli. Pokud máte někdo fakt básnické střevo.

Tereza Málková: 16:22

Ano, básničku, písničku.

Kateřina Smíšková: 16:24

Zkuste nahodit básničku, text, třeba z toho složíme song. Tady Terezka je hudebnice, takže je šance.

Tereza Málková: 16:32

Ano, já jsem všechno, já jsem všechno dohromady. Já jsem chtěla jenom říct — teď to tak trošku zlehčuju — že asi úplně nestačí srovnat se do té osy, ale je to [i o tom upravit si] svalové dysbalance, abyste se do té osy dostali, a zároveň vědět, kde je ta osa mimo a kam teda míříte.

Kateřina Smíšková: 16:50

Určitě, svalové dysbalance v tomhle hrají samozřejmě velkou roli. A ten pán, co pak přišel bez berlí, si taky protáhl flexory kyčlí.

Tereza Málková: 16:57

Jasně, jo.

Kateřina Smíšková: 16:58

Protáhl si záda a zapnul břicho.

Tereza Málková: Já jsem chtěla udělat takový trošku oslí můstek: 17:00

že ono stačí pár těch změn, které můžete udělat na svém těle a ke kterým třeba ani nepotřebujete ty gumy — prostě si uvědomit, jak vlastně sedíte, jak máte třeba tu hlavu takhle dopředu, bradu vystrčenou. A že těch změn je fakt málo, stačí udělat jenom pár malých změn. No a tím oslím můstkem jsem se chtěla dostat k tomu, že to jsou takové praktické rady do praktického života, které třeba i já budu mít na svém kurzu pro ty maminky.

Kateřina Smíšková: 17:39

Takže nedávejte hlavu dopředu k mikrofonu.

Tereza Málková: 17:43

Ani ramena. Ano.

Kateřina Smíšková: 17:45

Takže tělo v ose pořád.

Tereza Málková: 17:47

I u natáčení podcastu.

Kateřina Smíšková: 17:48

I u natáčení podcastu, Terezko. Mě by zajímalo, jestli pak ty něco nechystáš na příští školní rok, od září, dělat s pacientama.

Tereza Málková: 17:57

Na září? Jako obecně, co chystám od září? Já chystám dát dítě do školky v září. To je takový jako velký milník.

Kateřina Smíšková: 18:03

Držím palce.

Tereza Málková: 18:04

No, milník číslo jedna. No a tak dobře, tak když už jsi to teda načala — mě by zajímalo, jestli ty nebudeš někým cvičit. Já se od září chystám tady v Centru spirální stabilizace u Katky dělat kurzy pro maminky s vadným držením těla. Takže všechny maminky — ať už jsou těhotné, nebo jsou po porodu, nebo už mají větší děti a prostě si vytváří skoliózu kojením a nošením dítěte na jedné straně — a prostě všechny, které bolí záda, známe to všechny, se můžou přihlásit na kurzy, které budou od září každý měsíc. Takže v září, v říjnu, v listopadu a v prosinci; jeden ten kurz bude mít tři hodiny. No a dozvíte se na něm základní informace o metodě, základní informace o vašem těle, o cvicích, co cvičit, jak si trošku zlepšit to držení těla, a nějaký praktický rady do života.

Kateřina Smíšková: 19:08

Už skoro přemýšlím, jestli si neudělám ještě jedno děcko, abych k tobě pak mohla chodit. Neudělám. Zdravíme Marka. Trochu to těm maminkám závidím, protože to cvičení je hrozně efektivní a strávíte fakt málo času tím, že si uděláte dobře. Já to doporučuju, ne protože tu metodu dělám — protože jsme to vymysleli a prostě se tím nějak živíme a pěstujeme to a máme to rádi — ale fakt je to dobrý pro sebe něco dělat a nenechat si ty záda vykřivit. Děti nejsou lehký, času s nima není moc a tohle je strašně rychlý, jak si pomoct. Já úplně vidím, jak ty mamky tam budou spokojený.

Tereza Málková: 19:47

No já doufám. Já doufám a doufám, že se jim to bude líbit, a hlavně, že jim to pomůže, protože sama jsem si tím prošla.

Kateřina Smíšková: 19:53

Což je nejlepší.

Tereza Málková: 19:54

Ano.

Kateřina Smíšková: 19:55

Já jsem ráda, že to bude cvičit někdo, kdo ty děti má, kdo zažil to nejsvízelnější v období po porodu a kdo zažil to, jak se rychle dá dohromady — že to jde fakt snadno. Ale je dobrý na tom prostě pracovat od začátku, nenechat to tělo úplně…

Tereza Málková: 20:11

Rozplácnout.

Kateřina Smíšková: 20:13

…rozplácnout, schátrat, bolet — prostě zakročit spíš preventivně, právě dřív, aby se to nestalo.

Tereza Málková: 20:19

No a já jsem to nedávno s někým řešila a říkala jsem, že já jsem vlastně takovej ten typ, který třeba nerad běhá, nerad dělá takový ty věci na nějakej výkon, nebo aby ze mě měly téct tuny potu. Mě to prostě baví dělat, protože mě to baví, a když už mě to nebaví, když už to tělo říká „už jsem unavený", tak to prostě nedělám. Já jsem vlastně docela líná, ale tohle cvičení je právě skvělý v tom, že z vás nebudou téct tuny potu, ale budete to mít relativně rychle hotový. Můžete si udělat třeba půlhodinovej trénink a dávat si ho každý den ráno, večer, ale vlastně i těch hloupých patnáct minut vám stačí k tomu, abyste se cítili dobře. Takže to mě na tom baví, že to má takový rychlej nástup.

Kateřina Smíšková: 21:08

Chci být máma s malinkýma dětma.

Tereza Málková: 21:12

No však ještě seš relativně…

Kateřina Smíšková: 21:13

Jenže já to tajně cvičím v práci každej den. Tolik hodin, že to nechcete vědět.

Tereza Málková: 21:19

Jo. No takže pokud tady mám nějakou posluchačku, maminku, tak přijďte, já se určitě budu na vás na všechny těšit. A když se podíváte na stránky smiskova.com, tak tam najdete i přehled těch kurzů a i přímo kontakt na mě, takže se můžete přihlašovat. Tak my vám moc děkujeme za poslech dnešního našeho povídání o výhřezu disku…

Kateřina Smíšková: 21:43

…po kterém se vyrovnejte. Vyrovnejte se do osy a budeme se těšit zase na příště.

Tereza Málková: 21:49

Jdeme na procházku, pojď. Tak na shledanou.