Tereza Málková: 0:00

Krásný, dobrý den. Já vás všechny opět vítám u našeho dalšího dílu No, a dneska tady mám zase Katku Smíškovou. Ahoj, Katko.

Kateřina Smíšková: 0:30

Ahoj Teresko.

Tereza Málková: 0:31

A připravily jsme si pro vás— hlavně asi pro hodně terapeutů — takové tím je, jak si správně vést dokumentaci. Tak jaký se dělají, Katko, nejčastější chyby při vedení dokumentace?

Kateřina Smíšková: 0:46

Já nejdřív pozdravím všechny terapeuty, protože už většinu z nich Ale prošli mi třeba kurzama Skolióza, a tam já s nimi vždycky a vždycky, tak jak na tom kurzu — tak vás zdravím a doufám, že vám techniky, že vám jde cvičení a že se vám daří pomáhat pacientům Cobbův úhel. No, a teďka k otázce, jaký se dělají nejčastější chyby v tak myslím si, že každý fyzioterapeut a rehabilitační lékař by si dokumentace, a My si o tom vždycky povídáme taky na kurzech — jak zpětnou vazbu. Jsou dva druhy dokumentace: ve smyslu vyfocenýho pacienta v průběhu léčby — harmonogram si ještě řekneme snímek; a u dětí se skoliózou stačí ten rentgenový snímek. To jsou takové dvě zásady, které když nejsou, tak to není jako dojmologie na základě, který se vyléčit pacient se skoliózou dá jenom jako velmi náhodně. Pojďme si teda říct, co do takové kompletní dokumentace patří. Takže, úplně celá dokumentace musí obsahovat anamnézu a To znamená, zeptáte se pacienta na různé otázky týkající se okolností, za kterých mohlo třeba dojít k té skolióze nebo za zhoršení. To je první část. Potom druhá — právě jsou ty fotky, kdy pacienta … vyfotíme z různých směrů. Potom je to klinické vyšetření: kdy vy se karty pacienta a zakreslíte, jaký jsou jeho křivky, jaké jsou jsou výšky ramen, nohou, tajle a tak dále. Popíšete si svalové dysbalance a prostě vyšetříte si pacienta pohmatem. No, a poslední je radiologické vyšetření. Tady z těch čtyřech částí se skládá kompletní dokumentace. A takhle je to celé — podle čeho si můžete udělat nějaký obrázek o obrázek i o tom, kudy pátrat po příčině. Protože pod slovem idiopatická se skrývá… to bývá to, že nevíme vlastně příčinu skoliózy. Ale když je člověk důslednej, tak v té anamnéze, v té vyšetření a ve zkušenostech většinou nějaký klíč najdete. Neříkám, že u všech pacientů, ale najdete u hodně velký části, důvodem — takže jaký rizikový faktor třeba odstranit ze života. Nebo zjistíte, že má třeba nějakou jizvu, která v období růstu vlastně může za tu skoliózu. Takže… je to vlastně taková docela Někdy je to detektivka, a když najdete tu příčinu, tak je to super usnadní tu léčbu. Zatímco když to žádný klíč nemá, tak se chováme standardních postupů, který jsme si určili v naší metodice a které dobrou úspěšností léčby.

Tereza Málková: 4:12

Pojď mi ještě říct… Fotí se hnedka poprvé, ale jak často potom teda fotodokumentace?

Kateřina Smíšková: 4:31

Jo, tak ty fotky určitě se fotí, jak jsi říkala, poprvé — je to poprvé pacienta nevyfotíme, tak už pak nikdy se nemůžeme

Kateřina Smíšková: jsme začali: 4:41

jak vypadal jeho svalovej aparát, jak vypadaly různé

Kateřina Smíšková: 4:48

třeba stoj na jedné noze, nebo jak hluboce se předklonil, jestli má nebo nemá, jestli jeho předklon plynulej… jak byly vysoko ramena. Prostě tady to už se pak nikdy znova zpětně porovnávat. Takže první dokumentace se dělá vždy při vstupním následující jsou podle toho, jak jsou velký křivky. Takže když je tíže zakřivení do 40°, to znamená křivka ještě operačnímu řešení, tak já fotím pacienta poprvé za půl roku. Potom, když vidím, že stav je stabilizovaný — právě podle těch i kontrolní snímek — tak se fotí už jenom jednou za rok: poprvé při půl roku a potom po roce. Když je křivka nad 40 stupňů, to znamená k operačnímu řešení… a teď jde vlastně o to, jestli se nám povedlo… Chcete během té léčby si být jistý, že děláme všechno dobře, že se zhoršuje — prostě porovnat si ten stav. Klidně fotíme i individuálně záleží — vlastně třeba kdy je operační termín, o Tak tam třeba každé tři měsíce, a zase potom, když už se ta křivka Tak při stabilizovaném stavu za půl roku a potom zase za rok. Ale musíte vědět, že ta křivka bude pod těmi 40, to je podmínkou. Pokud je nad, tak je to za tři měsíce klidně.

Tereza Málková: 6:32

Jasně. No, a když už potom vlastně se stane to, že pacient teda jde na většinou… tak jak je to potom s tou fotodokumentací?

Kateřina Smíšková: 6:47

Tak záleží, jestli ten pacient vlastně u nás byl už předtím v péči připravovali — anebo byl v péči, ale prostě péče se nezdařila, i to vzácnější, ale jsou takoví pacienti — kteří prostě projdou i přesto křivka progreduje dál, tak prostě ty fotky máme z toho Potom většinou máme čerstvý stav po operaci, no, a potom si půl roku. Ale když máme pacienta nového — přijde po operaci a my si stav, protože neznáme úplně, jak bude jeho pohybový aparát špatně osvalovat, může docházet po operaci k takovým progresím i fotíte pacienta evidně častěji: třeba jednou za měsíc, pak za dva, třeba za půl roku a rok. Takže je to podle potřeby, a klasika je operaci a rok po operaci. Mám i pacienty, u kterých sleduju jako toho. Třeba pacienti, u kterých byla indikace k operaci původně třeba na ale po domluvě s operatérem a s rodiči — kdy jsme si prostě operaci bude… bude prostě pravidelná a bude se dodržovat — tak tam nesmí tu být žádná chyba na té neoperované části, která třeba původně stabilizaci byla. Ale prostě my jsme se domluvili, že tu spodní konzervativně, a pacient prostě se k tomu chová svědomitě — tak tam si pak fotím i zase častějš to místo právě, když se stabilizuje pouze hrudní část, tak kvůli těm bedrům… Já toho pacienta si fotím i víckrát po sobě, aby byla naprostá nekazí. A i pro pacienta je to dobrá zpětná vazba, že fakt se cílí na Takže klidně i víckrát si vyfotím pacienta, který třeba byl operovaný páteře, než byla původní rozvaha, a na nás je ta konzervativní péče u

Tereza Málková: 8:53

Ta fotodokumentace je docela zásadní. Dělají to takhle všichni terapeuti, zkušenost? Co…

Kateřina Smíšková: 9:02

…se týče našich pracovíšť, tak ano, protože je to totální péče měla tu kvalitu. A bez fotografií si to neumím představit. U nás to tak všichni musí dodržovat a dodržují, protože pochopili, že se můžou opřít při svých postupech. Vy jako terapeuti si vlastně ceníte, a protože si zapisujete taky to třeba, co jste cvičili s tím dělali za manuálky, jak často pacient cvičí a tak dále — tak vy pomohlo, a jste si pak mnohem jistější. … při dalších postupech. A ona se vám to pak opakuje, a čím víc máte jasnější vám Je to celý téma.

Tereza Málková: 9:43

To jsem se právě chtěla zeptat: jestli kromě těch fotek a kromě těch které jsi říkala na začátku, tak jestli je tam vlastně i zásadní asi to, terapeut zapsal, co s tím pacientem cvičil.

Kateřina Smíšková: 10:03

Ten zápis má několik vrstev, jakoby několik částí. A my si zapisujeme jednak, s jakým lanem třeba cvičí, jakou sílu používá: používá-li normální stropní lano, stropní lano, nebo to horizontální — jestli používá taky to jestli používá sportovní. K tomu připisujeme ještě, s jakou prodlužkou jestli je to s tou tenčí nebo s tou tlustší. A potom si píšeme počty opakování… nebo 20 opakování; nebo u jednoho specifický nějaký postup a u jednoho cviku chcete, aby se opakoval To třeba ty cviky se stropním lanem se dělají právě ve větším Takže tam je běžný si napsat, že třeba netopýra cvičí 20x na jedný A tak ten zápis prostě, aby byl komplexní, tak potřebujete sílu, samozřejmě názvy cviků.

Tereza Málková: 11:21

Tady s tímhle vlastně může těm fyzioterapeutům, ale i pacientům, pomoct mobilní aplikace. ve které vlastně oni můžou vytvořit těm pacientům jim ty cviky naskládat, takže Pacienti si vlastně potom ty cviky doma a pamatujou si přesně, co to je za cvik, jak se cvičí. A je to vlastně asi takové zjednodušení pro jednu i pro tu druhou Používáš to taky při práci?

Kateřina Smíšková: 11:51

Hrozně velká výhoda je, že v tom Spiralistovi jsou korekce. A k tomu se chci právě dostat: máme teda zápis o tom počtu, o síle a pak je důležitý ještě, jaký korekce pacient ovládá. To znamená, jestli jsme si třeba ukázali… nebo korekci na pozici lopatky — tak já si to do toho zápisu taky A pacient si tu korekci může taky najít na videu v tom Spiralistovi, tím doma pomůže podle toho videa, a ten, kdo byl na kurzu, tak si zopakuje — takže to pro něho slouží jako opakování toho. co jsme probírali v těch lekcích na těch kurzech A myslím si, že líp je to hrozně dobře udělané a pomáhá to podpořit tu výuku, která kvalitnější. Takže jsem hrozně vděčná, že ty korekce tam máme — nejen pro pacienty, terapeuty.

Tereza Málková: 12:48

Říkaly jsme, že jedna část té dokumentace, kterou si vedou terapeuti, nějaké vyšetření pohledem, pohmatem. Mezi to patří i asi Adamsův test. A děláš i třeba měření se skoliometrem — měří se skoliometrem při tom Jo, skoliometr používám vždycky u vstupního vyšetření, abych věděla páteře?

Kateřina Smíšková: 13:15

Protože mě ty stupně rotace samozřejmě zajímají… zase za nějakou dobu, většinou při kontrolním rentgenu, si znova ty stupně rotace. Takže dřív jsem musela brát někdy plastovej který než se ustálil, tak to zabralo zbytečně moc času. A tohle je šikovnější prostě pomůcka — rychlá, přesná, takže zase osvědčila. A ten si oblíbili teda, musím říct, externisti — to fyzioterapeuti ho začali používat. Takže vznikla i dobrá osvěta díky myslím si, že skoliometr slouží všude, kde může. Teď ho budou používat třeba terapeutky na Tchaj-wanu — a byly skoliometr, že mají Spiralistu, a strašně rády pracují s tím informací o pacientovi. Jo, já jsem vlastně na skoliózu vyrobila specifickou kartu na jsme s pacientem dělali… a právě tam to, co už jsme si řekli. Ještě teda dopovím, že tam taky je kromě korekcí ještě cviky A cviky doplňkové znamená, že jsme třeba dali nějaký strečink. Tak já tam píšu třeba strečinky — může to být step, koleno, ty se dají najít v aplikaci Spiralista, takže je to Ale ještě tam jsou třeba edukace chůze, edukace běhu. To jsou věci, které prostě probíráme s těmi pacienty, až když už když se to skloubí… Tak teprve potom je zaškolujeme ve stereotypu A já si pak píšu, že jsme v tom běhu třeba probrali oblast levý pozici hlavy. Plán, řekněme tomu. A ještě jednu věc, a to je Tak, to znamená cviky workoutovýho typu. Tak třeba, že jsme… si řekli, jak se dělá dřep, plank, zhyb, tak si ovládá, jestli ho doma dělá a jakou kvalitou ho dělá… příště, jestliže jsme si u něho třeba opravili pánev a lopatku, tak i záznamu patří. No, a teď se vrátím… Ty formuláře se dají stáhnout v Takže tam si klidně stáhněte tu naši kartu, do který si to jednotlivý kolonky, který jsem právě vyjmenovala — a tak se vám to pamatovat, že si to nemusíte… www.spiralstabilization.com.

Tereza Málková: 16:12

To jsem právě chtěla připomenout. Takže když si najdete tam můžete dohledat i všechny tady ty dokumenty. Je to asi velký zjednodušení potom třeba pro někoho, kdo právě začíná chce udělat pořádek. A ještě praktická věc: jak ty si třeba uchováváš, nebo jakou máš zkušenost s uchováváním si té Někdo je vyložený jako ten papírovej typ, který to má prostě všechno na seřazený v šanonech, někdo to dělá v nějakém systému v počítači.

Kateřina Smíšková: 16:50

Jak se to říká? Já jsem stará škola.

Tereza Málková: 16:55

Takže si to píšeš na ruku všechno.

Kateřina Smíšková: 16:56

Takže si to píšu na ruku… Na papírky, který mám všude kolem, no, a papírový karty. Mám kartotéku klasickou papírovou, a nemusím se data z počítače. Ovšem do počítače — samozřejmě, fotky dneska nejdou přes počítač…. Takže ty mám uložený v PowerPointu, a PowerPoint se program, který je dostupnej a velmi snadno v tom zobrazíte to, Tak já vždycky používám všechny různý obrysy těla na rentgenu — na snímku prostě kostru, třeba reliéfy hrudníků, pánev, klíční kosti, lebku, sklon té lebky a tak, odklon od osy — a k tomu mně ten Potom používám samozřejmě seřazení fotografií v tom PowerPointu. To znamená, dám si vedle sebe všechny fotky, které k fotodokumentaci si fotografie vedle sebe. Když… už mám potom ty kontrolní. Zase PowerPoint — naprosto jednoduchý, přehledný, stačí na to. Takže doporučuji to hodit do PowerPointu a mám na to svoji šablonu: jeden takový vzorovej ten PowerPoint, kam si nahážete na dvojitou ty přímky nebo úsečky, kterými pak měříte úhly podle Cobba, a a pánev, a stupně Cobba a stupně rotace z toho skoliometru… no, a tady ten záznam celý. Potom do toho vlastně vložím do pozadí, a čáry upravím na ty Cobbovy úhly a velmi rychle změřím. Takže netrvá to potom nějak dlouho. A ta šablona se hrozně hodí připíšete jméno, kopírujete ji. Tak. Takhle já mám tu a na kartě z papíru.

Tereza Málková: 18:51

No, mě by zajímalo — možná to je taková dobrá otázka na vás, naše především teda na terapeuty, kteří nás poslouchají. Když doposloucháte tenhle díl, schválně napište tády třeba do jak si vedete vy dokumentaci a v čem si ty dokumenty uchováváte? Jestli máte taky klasickou papírovou kartotéku, nebo používáte nějaký

Kateřina Smíšková: 19:16

Můžeme se třeba inspirovat — teda já ne, ale… Ne, omlouvám se — já jsem fakt už tamhle hrozně zkostnatěla, ačkoliv stará. Tak nejsem vůbec nějakým… nemám zájem o ty nový technologie. Ale zase u nás v práci jsou holky mnohem mladší a mají dobré— a ony si rády ty fotky ukládají v tabletu, rovnou si k tomu dělají Je to hrozně praktický, jako vidím, že i to má svůj potenciál. A jenom, že já potřebuji ten počítač s ukládáním všech těch dat a paměť, protože toho je hodně, těch fotek. a rentgenů. Tak určitě každý na to má nějaký svůj mustr. Právě mě zajímalo, jak to dělají ostatní. Tak pojďme se inspirovat.

Tereza Málková: 20:04

Tablety a tužky… Mě to zajímá — třeba to inspiruje i ostatní další věděli, jak to třeba ještě vylepšit. Tak až doposloucháte podcast, Tak jo — tak to bylo dneska k tomu, jak si správně vést dokumentaci pro Děkuji ti mockrát za dnešní rozhovor, Katko.

Kateřina Smíšková: 20:25

Není zač. A vy foťte, foťte a ukládejte si rentgeny. Ať víte, co děláte.

Tereza Málková: 20:31

Mějte se krásně a budeme se těšit zase příště. Nashledanou.