Spiralista
Podcast Spiralista se zaměřuje na témata spojená se vším, co ovlivňuje zdraví našich zad, páteře a celého pohybového aparátu. Hlavním hostem je MUDr. Kateřina Smíšková, spoluautorka rehabilitační metody Spirální stabilizace, která byla vytvořena pro zlepšení zdraví zad a páteře. Nyní je Spirální stabilizace celosvětově rozšířenou a uznávanou metodou fyzioterapeutů pro léčbu bolestí zad, výhřezu disku a skoliózy. Kateřina Smíšková se intenzivně věnuje léčbě skoliózy u dětí, a ty jsou důležitým často se objevujícím tématem podcastů Spiraliasta. Epizody přináší praktické rady a tipy, jak pečovat o sebe a své děti, aby se zdravě vyvíjely a zůstaly dlouhodobě zdravé a bez bolesti. Také prozkoumáváme, co našim zádům prospívá, a co jim naopak škodí, od vhodných tělesných aktivit a správného držení těla po běžné chyby, kterým se v každodenním životě vyhnout. Podcast Spiralista je určen pro každého, kdo chce lépe pochopit, jak funguje jeho tělo, a najít efektivní způsob, jak se starat o zdraví své i celé rodiny. Poslechněte si rozhovory na různá aktuální témata, nejen s MUDr. Kateřinou Smíškovou, ale i s jinými fyzioterapeuty a lidmi, kteří mají zkušenosti se Spirální stabilizací, a získejte cenné informace, jak udržet záda silná a zdravá. Budeme také mluvit o mobilní aplikaci Spiralista, která je nezbytným pomocníkem každého, kdo chce začít cvičit nebo dlouhodobě provozuje cvičení metody Spirální stabilizace. Podcast Spiralista je tedy průvodcem na cestě k lepšímu držení těla, zlepšení fyzické kondice, nápravě onemocnění páteře a odstranění bolestí spojených se špatným pohybovým aparátem.
Spiralista
S01 E15 - Umění dokumentace pro terapeuty skoliózy
Krásný, dobrý den. Já vás všechny opět vítám u našeho dalšího dílu podcastu Spiralista. No, a dneska tady mám zase Katku Smíškovou. Ahoj, katko.
Speaker 2:Ahoj Terecko.
Speaker 1:A připravili jsme si pro vás, hlavně asi pro hodně terapeutů, takové zajímavé téma, a tím je, jak si správně vést dokumentaci, tak, jaký se dělají Katko, nejčastější chyby při vedení dokumentace.
Speaker 2:Já nejdřív pozdravím všechny terapeuty, protože už většinu z nich třeba neuvidím. Ale prošly mi třeba kurzama z polioza, a tam já si vždycky hrozně ráda pracuju a vždycky tak jak na tom kurzu, tak vás zdravím a doufám, že vám jdou manování, techniky, že vám jde cvičení a že se vám daří pomáhat pacientům zeskoliolzovat, zlepšovat komu v uhel. No, a teďka k otázce jaký se dělají nejčastější chyby v dokumentace? A my si o tom vždycky povídáme taky na kurzech, jak moc je to důležitý pro zpětnou lezbu? Dva druhy dokumentace ve smyslu fotodokumentace, to znamená, mít vyfocenýho pacienta v proběhu léčby, harmonogram si budemeý snímek, a u dětí se skoliozou stačí ten rengenový snímek. To jsou takové dvě zásady, které, když nejsou, takterý se vylečit pacient se skoliozou dá jenom jako velmi náhodně. Pojďme si teda říct, co do takové kompletní dokumentace patří. Takže, úplně celá dokumentace musí obsahovat anamnézu a nynější onemocnění. To znamená, zeptáte se pacienta na různé otázky týkají konkrétně té skoliozy a okolností, za kterých mohlo třeba dojít k té skolioze nebo za kterých došlo k nějakému zhoršení.
Speaker 2:To je první část. Potom druhá právě jsou ty fotky, kdy pacienta se vyfotíme z různých směrů. Potom je to klinivky jaké jsou odchylky v těžišti, jaké jsou výšky ramen, nohou, tajle a tak dále. Popíšete si svalové disbalance a prostě vyšetříte si pacienta palopatčně pohledem po hladem.
Speaker 2:No, a posledníou radionovické vyšetření. Tady z těch čtyřech částí se skládá kompletní dokumentace. A takhle je to celé, podle čeho můžete si udělat nějaký obrázek o nějakém postupu a obrázek i o tom, kudy pátrat o příčině, protože pod slovem idiopatická se skrývá to bývá to, že nevíme vlastně příčinu skoliozy. Ale když je člověk důslednej, tak v té anamnéze, v té dokumentaci, v tom radiologickém vyšetření a ve zkušenostech většinou nějaký klíč najdete. Neříkám že u všech pacientů, ale najdete u hodně velký části se co tam bylo hlavním důvodem, takže jaký rizikový faktor třeba odstranit ze života. Nebo zjistíte, že má třeba nějakou jizvu, která v období růstu způsobila odchylku, a ta vlastně může za to spoliovat. Takže je to vlastně. Chováme podle nějakých standardních postupů, který jsme si určili v naší metodice a které výborně fungují s dobrou úspěšností léčby.
Speaker 1:Pojď, mi ješ hnedka poprvé, ale jak často potom teda děláš další fotodokumentace?
Speaker 2:Jo tak ty fotky určitě se fotí, jak jsi říkala, poprvé je to nutné, protože když si poprvé pacienta nevyfotíme, tak už pak nikdy se nemů to, v kterém bodě jsme začali, jak vypadal jeho svalovej aparát, jak vypadaly různé jeho schopnosti, jako třeba stoj na jedné noze, nebo jak hluboce se předklonil, jestli má stažené hamstringy nebo nemá, jestli jeho předklony plynulí, jak byly velkoko ramena. Prostě tady to už se pak nikdy znova nedozvíte a nemáte s čím zpětně porovnávat. Takže první dokumentace se dělá vždy při vstupním vyšetření, a ty následující jsou podle toho, jak jsou velký křivky. Takže když je tíže zakřivení do 40°, to znamená, křívka ještě nebyla indikovaná k operačnímu řešení, tak já fotím pacienta poprvé za půl roku.
Speaker 2:Potom, když vidím, že stav je stabilizovaný právě podle těch fotek, nebo už mám třeba i kontrolní snímek, tak se fotí už jenom jednou za jednou přivstupu, po druhý za půl roku a potom po roce. Když je křívka nad 40 stupňů, to znamená, pacient by indikován k operačnímu řešení. a teď jde vlastně o to, jestli se nám povedeíc té lečby si být jistý, že děláme všechno dobře, že si něco zlepšuje, zhoršuje, prostě porovnat si ten stav. Klidně fotíme i častěji, ale to fakt individuálně záleží vlastně třeba, kdy je operační termín, kolik toho, č ta křivka zlepší. tak při stabilizovaném stavu a půl roku a potom zase za rok. Ale musíte, že ta křivka bude po těch 40, to je podmínkou. Pokud je nad, tak je to a tři měsíce klidně.
Speaker 1:Jasně No, a když už, potom vlastně se stane to, že pacient teda jde na operaci pá většiní, tak jak je to potom s tou fotodokumentací?
Speaker 2:Tak záleží, jestli ten pacient vlastně u nás byl už předtím v péči a na operaci jsme ho připravovali, anebo byl v péči, prostě péče se nezdařilo, i to se stává, sice je to zásnější, ale jsou pacienti kte, tak prostě ty fotky máme z toho minulého období. Potom většinou máme čerstvý stav po operaci, no, a potom si pacienta stačí vyfotit, i za půl roku. Ale když máme pacienta nového přijde po operaci, a my si chceme porovnávat stav, že neznáme úplně, jak bude jeho pohybový aparat reagovat, třeba se bude velmi špatně osvalovat, může docházet po operaci takových progres i křivky, tak si zase fojte pacienta k vidně častěji, třeba jednou za měsíc, pak za dva, pak za tři a pak až třeba za půl roku a rok. Takže je to pod to.
Speaker 2:Třeba pacienti, u kterých byla indikace k operaci původně třeba delší stabilizace, ale po domluvě s operatérem a s rodiči, kdy jsme si prostě domluvili, že fakt péče po operaci bude, bude prostě pravidelná a bude se dodržov, tak tam jako nesmí nastat, tu být žádná chyba na té neoperované části, která třeba původně by na tu stabilizaci byla. Ale prostě my jsme se domluvili, že tu spodní část budeme řešit konzervativně, a pacient prostě se k tomu chová svědomvě, třeba ty bedra, když se stabilizuje pouze hrudní část, tak kvůli těm bedrům. Já toho pacienta si fotím i víckrát po sobě, aby byla naprostá jistota, že se nic nekazí, a i pro pacienta je to dobrá zpětná vazba, že fakt se cílí na jed. Takže klidně i víckrát si vyfotím pacienta, který třeba byl operovan na menším úseku páteře než byla původní rozvaha, a na nás je ta konzervativní péče u té zbylé křivky.
Speaker 1:Ta fotodokumentace je docela zásadní. Dělají to takhle všichni terapeuti, nebo jakou máš zkušenost? Co?
Speaker 2:se týče našich pracoví, tak ano, protože je to totální zlatý standard toho, aby ta péče měla tu kvalitu. A bez fotografii si to neumím představit. U nás to tak všichni musí dodržovat a dodržují, protože pochopili, že to je jediné, o co se můžou opřít při svých postupech. Vy jako terapeuti vlastně zkušenosti velmi cený, a protože si zapisujete taky to třeba, co jste cvičili s pacientem, co jste s tím dělali za manuálky, jak často pacient cvičí a tak dále, tak vy víte, co mu vlastně pomohlo, a jste si pak mnohem jistější. Přám je to celý téma.
Speaker 2:To jsem se právě chtěla zeptat, jestli kromě těch fotek a kromě těch dalších čtyř věcí, které jsi říkala na začátku, tak jestli je tam vlastně i zásadní asi to, aby si ten terapeut zapsal, co s tím pacienta má několik vrstev jakdyby několik částí, a my si zapisujeme jednak, s jakým lanem třeba pacient vůbec cvičí, jakou sílu používá, používá-li normální stropní lano nebo používá-li sportovní stropní lano nebo to horizontální, jestli používá-li sportovní stropní lano nebo to horizontální, jestli používá taky to normální, obyčejný, anebo jestli používá sportovní. K tomu připisujeme ještě, s jakou prodlužkou to lano je, jestli je to s tou tenčí nebo s tou tlustší, a potom si píšeme Nebo 20 opakování, nebo u jednoho cviku třeba zvolíte specifický nějaký postup, a jeden cvik chcete, aby se opakoval 50krát. To třeba ty cviky se stropním lenem se dělají právě ve větším počtu. Takže tam je běžný si napsat, že třeba netopírba cvičí 20x na jedný noze, a tak ten zápis prostě, aby byl komplexní, tak potřebujete sílu, repetice, série a samozřejmě názvy cviků.
Speaker 1:Tady s tímhle vlastně může těm fyzioterapeutům, ale i pacientům pomoct spiralista, mobilní aplikace. Pacienti si vlastně potom ty cviky snadno můžou cvičit doma a pamatujou si přesně, co to je za cvik, jak se cvičí. A je to vlastně asi takové zjednodušení pro jednu i pro tu druhou stranu.
Speaker 2:Používáš to taky při. Hrozně velká výhoda, že v tom spiralistovi jsou korekce. A k tomu se chci právě dostat, že máme teda zápis o tom počtu, o síle lana, o názvu cviku, a pak je důležitý ještě, jaký korekce pacient ovládá. To znamená, jestli jsme si třeba v nebo korekci na pozici lopatky, tak já si to do toho zápisu taky uvedu, a pacient si tu korekci může taky najít na videu v tom spiralistovi, že rodič mu s tím doma pomůže podle toho videa, a ten, kdo byl na kurzu, tak si to podle toho videa zopakuje, takže to pro něho slouží jako opakování toho, a myslím si, že líp to zpracovat nešlo, je to hrozně dobře udělané a pomáhá to podpořit tu výuku, která je pak mnohem kvalitnější.
Speaker 1:Takže jsem hrozně vděčná, že ty korekce tam máme, Nejen pro pacienty ale pro ty terapeutyíkali, že jedna část té dokumentace, kterou si vedou terapeuti tak je vlastně nějaké vyšetření pohledem pohmatem. Mezi to patří i asi Adamsův test.
Speaker 2:A děláš i třeba se skoliometrem měří rotace páteře. Protože mě ty stupně rotace samozřejmě zajímají, zase za nějakou dobu, Většinou při kontrolním rengenu, si znova měřím u pacienta taky ty stupně rotace. Takže sk brát někdy plastovej kuličkovej skoliometr, který nech se ustálil, tak to zabral zbytečného času. A tohle šikovnější, prostě pomůcka rychlá, přesná, takže zase se nám strašně osvědčil a ten si oblíbili teda, musím říct, externisti, to znamená z fyzioterapeut začaly používat. Takže vznikla i dobrá osvěta díky tomu skoleometru, a myslím si, že skoleometr slouží všude, kde může. Teď ho budou používat třeba terapeutky na Tajvanu a byli nadšený, že mají skoleometr, že mají spiralistu a strašně rádi s tím zaznamenáváním těch informací o pacientovi.
Speaker 2:Jo, já jsem vlastně na skolezi vyrobila specifickou kartu na zaznamenávání toho, co jsme s pacientem d Ještě teda dopovím, že tam taky je kromě korekcí ještě cviky doplňkové. A cviky doplňkové znamená, že jsme třeba dali nějaký stretching. Tak já tam píšu třeba stretchingy, může to být step releno, chor gorilla se dají najít v aplikaci Spiralista, takže je to zjednodušení.
Speaker 2:Ale ještě tam jsou třeba edukace chůze, edukace běhu. To jsou věci, které prostě probíráme s těmi pacientami, až když už trošku umí cviky, až když se sk. Si pak píšu, že jsme v tom běhu třeba probrali oblast levý lopatky a hrudníků nebo pozici hlavy. Plán, vedejme tomu. A ještě jednu věc, a to je workout.
Speaker 2:Tak, to znamená cvíky workoutovýho typu, tak třeba, že jsme tak si píšu, který cvik už ovládá, jestli ho doma dělá a jakou kvalitou ho dělá příště, jestliže jsme si u něho třeba opravili pánev a lopatku, tak i tohle do toho záznamu patří. No, a teď se vrátímý se dají stáhnout v PDF. takže tam si klidně stáhněte tu naši kartu, do který si z nás na můžete vést, a najdete tam i jednotlivý kolonky, který jsem právě vyjmenovala, a tak se vám to bude i dobře pamatovat že si to nemus stabilizationcom.
Speaker 1:To jsem právě chtěla připomenout. Takže když si najdete wwwspiralstabilizationcom, tak tam můžete dohledat i všechny tady ty dokumenty. Je to asi velký zjednodušení potom třeba pro někoho, kdo právě začíná nebo kdo si v tom chce udělat pořádek. A je praktickou věc, jak ty si třeba uchováváš nebo jakou máš zkušenost s uchováváním si té dokumentace. Někdo je vyložený jako ten papírovej typ, který to má prostě všechno na papírech seřazený v šanonech. Někdo to dělá v nějakém systému v počítači.
Speaker 2:Jak se to? Já jsem stará škola.
Speaker 1:Takže si to píšeš na ruku všechno.
Speaker 2:Takže si to píšu na ruku Na papírky, který mám všude kolem, no, a píšu si všechno do papírový karty. Mám kartoteku klasickou papírovou, a nemusím se bát, že mě někdo vybere data z počítače. Krom do počítače samozřejmě fotky dneska nejdou jinak dělat než lidu počítače. Takže ty mám uložený v PowerPointu, a PowerPoint se mi osvědčil, je to program, který je dostupnej a velmi snadno v tom zobrazíte to, co potřebujete. Tak já vždycky používám všechny různý těla na rengenu, takže tam si zobrazuju na snímku prostě kostru, třeba reliefy hrudníků, pánev, klíční kosti, lopatky, hlavu, lepku, sklon té lepky a tak odklon od osy, a k tomu mě ten PowerPoint úplně vystačí.
Speaker 2:Potom používám samozřejmě seřazení fotografií v tom PowerPointu. To znamená, dám si vedle sebe všechny fotky, které k fotodokumentaci patří, a porovnávám si fotografie vedle sebe. Když už mám na to svoji šablonu. Prostě vytvoříte si jeden takový vzorovej, ten PowerPoint, kam si nahážete na dvojitou esovitou křivku různý ty přímky nebo úsečky, kterými pak měříte kubů a horizontální čáru na kyčle a pánev a stupně koba a stupně rotace z toho skoliometru, no, a tady ten záznam celý. Potom do toho vlastně vložím rengenový snímek, ten si dám do pozadí a čáry upravím na ty kobovy uhly a velmi rychle změřím. Takže netrvá to potom ně. A ta šablona se hrozně hodí mít. Jenom si pak připíšete jméno, kopírujete ji. Tak. Takhle, já mám do dokumentaci vedenou v PowerPointu a na kartě z papíru.
Speaker 1:No, mě by zajímalo možná to je taková dobrá otázka na vás, naše posluchače a především tám třeba do komentářů nebo do zprávy jak si vedete vy dokumentaci a v čem si ty dokumenty uchováváte, jestli máte taky klasickou papírovou kartotéku nebo používáte nějaký program.
Speaker 2:Můžeme se třeba inspirovat teda já ne, ale Se oblouvám, že já jsem fakt už tamhle hrozně zkostnatila, ačkoliv jsem až tak stará. Tak nejsem vůbec nějakým, nemám zájem o ty nový technologie. Ale zase u nás v práci jsou holky mnohem mladší a mají dobré zkušenosti s tabletem třeba, a oni si rádi ty fotky ukládají v tabletu. Ty fotky ukládají v tabletu, rovnou si k tomu dělají tuškou popisky. Je to hrozně praktický, jako vidím, že i to má svůj potenciál. A jenom, že já potřebuji ten počítač s ukládáním všech těch dat a potřebuji velkou paměť že toho je hodně těch fotek.
Speaker 2:Tak pojďme se inspirovat.
Speaker 1:Tablety a tušky Mě to zajímá, třeba inspirují i ostatní další fyzioterapeuty, aby věděli, jak to třeba ještě vylepšit. Tak až doposloucháte podcast, napište nám Tak jo, tak to bylo dneska k tomu, jak si správně vést dokumentaci pro pacienty. Děkuji ti moc krát za dnešní rozhovor, katko Nemáte desku a vy foťte, foťte a ukladejte si rengeny.
Speaker 2:Ať víte co děláte.
Speaker 1:Mějte se krásně, a budeme se těšit, zase příště Naschledanou.
