Spiralista
Podcast Spiralista se zaměřuje na témata spojená se vším, co ovlivňuje zdraví našich zad, páteře a celého pohybového aparátu. Hlavním hostem je MUDr. Kateřina Smíšková, spoluautorka rehabilitační metody Spirální stabilizace, která byla vytvořena pro zlepšení zdraví zad a páteře. Nyní je Spirální stabilizace celosvětově rozšířenou a uznávanou metodou fyzioterapeutů pro léčbu bolestí zad, výhřezu disku a skoliózy. Kateřina Smíšková se intenzivně věnuje léčbě skoliózy u dětí, a ty jsou důležitým často se objevujícím tématem podcastů Spiraliasta. Epizody přináší praktické rady a tipy, jak pečovat o sebe a své děti, aby se zdravě vyvíjely a zůstaly dlouhodobě zdravé a bez bolesti. Také prozkoumáváme, co našim zádům prospívá, a co jim naopak škodí, od vhodných tělesných aktivit a správného držení těla po běžné chyby, kterým se v každodenním životě vyhnout. Podcast Spiralista je určen pro každého, kdo chce lépe pochopit, jak funguje jeho tělo, a najít efektivní způsob, jak se starat o zdraví své i celé rodiny. Poslechněte si rozhovory na různá aktuální témata, nejen s MUDr. Kateřinou Smíškovou, ale i s jinými fyzioterapeuty a lidmi, kteří mají zkušenosti se Spirální stabilizací, a získejte cenné informace, jak udržet záda silná a zdravá. Budeme také mluvit o mobilní aplikaci Spiralista, která je nezbytným pomocníkem každého, kdo chce začít cvičit nebo dlouhodobě provozuje cvičení metody Spirální stabilizace. Podcast Spiralista je tedy průvodcem na cestě k lepšímu držení těla, zlepšení fyzické kondice, nápravě onemocnění páteře a odstranění bolestí spojených se špatným pohybovým aparátem.
Spiralista
S01 E06 - Co dělat, když zjistím, že má moje dítě skoliózu?
Pokud rodič zjistí, že má jeho dítě skoliózu, může být složité se v tom všem ze začátku orientovat. Proto v dnešním dílu podcastu probereme s MUDr. Katkou Smíškovou, jak vlastně může sám rodič zjistit skoliózu u svého dítěte a řekneme si přesné kroky, jak postupovat dál z hlediska vyhotovení rentgenu, korzetu a rehabilitace.
Zdravíme opět od našeho podcastu, který se jmenuje Spiralista a který tady nahráváme s Katkou Smíškovou. My jsme posledně v tom minulém díle řešili výsledky výzkumu, který dělala Katka Smíšková na základních školách ohledně vadného držení těla a skoliózy. No, a pojďme si dneska trošku blíž říct takové konkrétnější informace pro rodiče: Co by ten rodič měl dělat, když má podezření, že to jeho dítě má skoliózu?
Kateřina Smíšková:Já taky zdravím posluchače, ahoj Terezko. No, vlastně můj důvod, proč jsem ten výzkum dělala, byl právě ten, že jsem měla podezření, že hodně dětí nejsou úplně symetrický, a tak jsme vlastně udělali Adamsův test, což je něco, co bych mohla poradit i rodičům. Je to vlastně velmi jednoduchý test, kterým zjistíte v předklonu dítěte a postupným narovnáváním, jestli nemá nějaké asymetrické vyboulení na jedné nebo na druhé straně zad. No, a tady to asymetrické vyboulení má upozornit na rotaci v obratlích, v obralových tělech, a ta rotace souvisí právě se skoliozou. Ten Adamsův test není stoprocentní, ale pokud jsou ty boule výrazně viditelné, tak to podezření by mělo být vyšší a vlastně potom následují také tři další kroky. Podle závažnosti té křivky následují v našem zdravotnickém systému tři možnosti. Takže, pokud zjistíte právě v tom předklonovém testu, že vaše dítě má ty asymetrické valy na zádech, tak je potom dobré navštívit ortopeda neboli lékaře, který má za úkol vyhodnotit to samé. To znamená také si udělá Adamsův test a uvidí-li ty boule, tak vlastně nechá vyhotovit rentgenový snímek. Na základě rentgenového snímku bude vědět, kolik stupňů má skolióza.
Tereza Málková:Já bych ještě doplnila, protože jsme se bavili o tom Adamsově testu. Pokud byste si vy chtěli udělat Adamsův test, jak Katka zmiňovala, je to jednoduchý test, který si můžete udělat sami doma v domácím prostředí, a my k tomu máme na www. spiralista. com přímo i článek a v tom článku je odkaz i na YouTube, kde najdete podrobné video, jak se tady ten test provádí. Je to jednoduché, je tam vlastně i krásná infografika, kde máte napsáno, co máte sledovat, takže tam se můžete podívat na to, jak se ten test dělá doma. No, a když teda zjistím, že to dítě tu skoliózu má, tak prvním krokem, jak jsi říkala, je ta ortopedie. Ještě mě řekni předtím, než budeš pokračovat, kdo mně, jako rodičovi, napíše žádanku na tu ortopedii?
Kateřina Smíšková:Dobrý dotaz. Vlastně pokaždé, když jdeme k nějakému lékaři, který není v soukromém zdravotnictví, tak potřebujete žádanku od praktického lékaře. To znamená, že dětský lékař je ten, který napíše žádanku na ortopedii. S žádankou dojdete na ortopedii a tam vám vyhotoví rentgenový snímek, pokud to je potřeba. No, a na základě toho, co se zjistí na tom rentgenovém snímku, tak je další postup. Pokud je skolióza malá do 20 stupňů dle Cobba, tak se postupuje takzvaně konzervativně, pouze cvičením. To znamená, je potřeba si vyhledat nějakého terapeuta nebo rehabilitaci, která se zabývá právě cvičením s dětmi se skoliózou. Takových rehabilitací vzniká postupně víc a víc, akorát je potřeba se na té rehabilitaci opravdu zeptat, jestli se na to specializují, protože ne každá dětská rehabilitace se specializuje právě na skoliózu. Ale myslím si, že trendem doby to bude, protože těch dětí je hodně a ta péče za to stojí. Doba je riziková, má spoustu rizikových faktorů, které vedou k rozvoji těch křivek a ty křivky můžou být tak velké, že by mohly dosáhnout i operačního řešení. Takže je dobré, si udělat při malých křivkách nějaký rehabilitační program, který je každodenní a dělat si vlastně prevenci progrese těch křivek, neboli zvětšování, nebo tu křivku taky třeba eliminovat, na půlku zmenšit, prostě se o ty záda starat v období růstu dítěte.
Tereza Málková:To bylo do těch 20 stupňů?
Kateřina Smíšková:To bylo do těch 20 stupňů. A pak se to může ale vlastně na tom snímku ukázat ještě jinak, to znamená může být víc než 20 stupňů. Mezi 20 a 40 stupni je vlastně indikace ke korzetoterapii. To znamená, že dítě, které má víc než 20 stupňů dle Cobba, má kromě cvičení a rehabilitace vlastně provádět nebo má docházet také na nějakou protetiku, která je zase specializovaná a osvědčená na výrobu korzetů. Takže je zase na snadě vybrat správnou protetiku, která opravdu umí dobře vyrobit korzety. Tady v Brně je to 100% vlastně Hudeček Proteor. To znamená dvě protetiky, které mají velké zkušenosti s výrobou korzetů a dělají to velmi dlouho a ty korzety jsou kvalitní. Tak, to je vlastně ta možnost, pokud křivka už přesáhla 20 stupňů Cobba. A potom je třetí možnost, a to je vlastně úrovně 40 stupňů zakřivení, to už je opravdu hodně. Takováto křivka je velmi dobře viditelná očima. Často si ji všimnou rodiče sami doma, jen tak mimochodem, když se dítě někde zohne pro něco, i když má hodně volné tričko. Tak si třeba opakovaně všimnou, že vždycky se to nějak moc vyhrbí vpravo nahoře. Tak to jsou hrudní křivky, které jsou dobře vidět, ta prominence je tam velmi viditelná no a to jsou vlastně křivky indikované k operačnímu řešení. Nebo spíš jsou to křivky, které mezi 40 a 50 stupni jsou navržené pro operační řešení, a pacient má zvážit a rodiče musí zvážit, což je strašně těžký, to zvážení, když jsme laici třeba, jestli to dítě tu operaci chce, nechce, jestli je na ní vhodný nebo nevhodný. To zvažování má vlastně nějaké okolnosti. A ty ty okolnosti jsou hlavně takové, jestli ta křivka progreduje, nebo jestli se dál v čase dál zhoršuje. Pokud je ta křivka stabilní a dítě má vlastně kousek k ukončení svého růstu, tak je na zvážení, jestli se takovou křivku vyplatí křivku operovat. A pokud to dítě je třeba teprve 13 letý a křivka progreduje dál víc než 40 stupňů, tak to zvažování je celkem snadné a ta indikace k operaci je nasnadě. Ale každý pacient je naprosto individuální, a když bych měla začít úplně na začátku tím testem Adamsovým, tak i tam ta individualita je veliká. Někdo má vlastně na začátku při tom vyšetření v předklonu velký ty paravertebrální valy, ale křivku na rentgenu bude mít malinkou. A nebo naopak, malý paravertebrální valy můžou znamenat už celkem velkou křivku a vlastně ty stupně rotace, který my měříme skolio metru vůbec nemusí odpovídat velikosti zakřivení té skoliózy. No, ale tak ten postup je takový jako hlavní rozcestník pro toho rodiče, že když zjistím, že mám teda to dítě takové nějaké asymetrické...
Tereza Málková:Pojďme si to shrnout, když zjistím, že mám asymetrické dítě, nebo mně na tom prostě něco nesedí, udělám si doma Adamsův test, ať jsem klidnější. Připomínám, můžete si ho pustit na YouTube Spiralista, tam ho najdete. No, a když teda se potvrdí nějaké podezření, vidím tam nějaké asymetrie, tak první krok je ortopedie. Na ortopedii mi napíše žádanku dětský lékař. Potom podle toho, do kolika tam udělají vlastní snímek, do kolika bude stupňů, tak podle toho se to potom rozlišuje dál. Já bych ještě teda připomněla, že ten rentgenový snímek musí být snímek velkého formátu.
Kateřina Smíšková:No, říká se tomu dlouhý formát a dnes už je v pár nemocnicích v České republice dostupný také formát celého těla. To znamená, je to vlastně speciální přístroj, který umí udělat měkký snímek, nebo-li snímek, kde to tělo není příliš ozářeno.
Tereza Málková:Musí si to ten rodič říct nebo už to dělají
Kateřina Smíšková:Záleží, jestli zrovna funguje ten přístroj v té nemocnici.
Kateřina Smíšková:N o, ten dlouhý formát je velikánskou výhodou pro rehabilitačního pracovníka, který s tím dítětem potom dál něco dělá mechanicky a má za úkol napravit nějaké parametry toho těla, aby se třeba křivka nezhoršovala nebo ještě zlepšila na nějaký původnější stav, třeba na polovinu, nebo aspoň na třetinu, u některých dětí to jde úplně na rovinu. Ale prostě to zase zabíháme úplně do detailů té rehabilitace. Tak ten dlouhý format má vlastně výhodu v tom, že vidíme odchylku z těžiště, vidíme zkratek dolní končetiny, a tady ty dvě věci jsou dost důležité pro léčbu. To znamená, pokud je tam kratší končetina, ta je velmi důležitá vypodložit, protože jinak bude vlastně iniciovat to vychýlení z osy. A vychýlení z osy prostě totálně predilekčně zatíží jednu nohu, a pak není moc jiná cesta než u hypermobilního dítě než to, že si způsobí skoliózu.
Tereza Málková:A to by se vlastně na tom klasickém formátu rentgenovém nevidělo vůbec?
Kateřina Smíšková:Nevidělo. Dřív vlastně, nebo co je takovým zlatým standardem, protože takových pracovišť je většina v České republice, takže máme takzvaný dlouhý formát celé páteře, ale bez zachycení nohou. Tak tady ten dlouhý formát celé páteře nám ukazuje vlastně část lebky podle toho, jak je velký dítě a vejde se na kazetu, tak část lebky, celou oblast páteře až po kyčelní klouby, a neřekne nám to nic víc o těch končetinách a dokonce ani nic o té ose. To znamená, takovýto formát vlastně nás neinformuje o tom, zda-li je těžiště odchylené doleva, doprava, nebo jestli je dítě uprostřed v osovém postavení. Takže vlastně tady ten formát je zavádějící v tom, jak se orientovat v těžišti a to je v rehabilitaci jedno z nejdůležitějších.
Tereza Málková:Takže důležitá informace pro rodiče, když půjdete na ortopedii a necháte si vyhotovit rentgenový snímek, tak musí být dlouhého formátu, aby tam byly vidět i končetiny.
Kateřina Smíšková:To je jako velká hudba budoucnosti. Tohle je zatím science- fiction, a to nevyžadujte po svém ortopedovi, protože takováto pracoviště jsou zatím pouze dvě v republice a jsou přetížená. Takže tam se rozhodně všichni pacienti nevejdou. A pořád zlatým standardem je pouze dlouhý formát celé páteře, to znamená od hlavy po kyčle, ne s těma nohama. A ten snímek nohou se dá doplnit. Takže nemusíte být smutný, dá se udělat i rentgen dolních končetin, kde se dá krásně zase změřit, jestli není jedna kost z dolních končetin kratší. Takže dá se to vlastně vyřešit dvojím snímkováním dolních končetin a tou páteří. Ale to už je na rozhodnutí lékaře, jestli takový snímek vyžaduje a jestli si prostě myslí, že to není funkční, ale organická vada dolních končetin.
Tereza Málková:To znamená, na ortopedii nám zjistí, abychom si to ještě jednou shrnuli, zjistí nám z rentgenového snímku, kolik máme zakřivení, kolik stupňů máme zakřivení v páteři. Pokud je to do 20 stupňů, tak nás čeká nějaké asi cvičení. Pokud je to od 20 do 40 stupňů, tak je to na korzet a cvičení samozřejmě. A pokud je to nad 40 stupňů, tak už je tam návrh na operaci.
Kateřina Smíšková:Je to vlastně takové zakřivení, kde se má zvažovat operační řešení, jeho výhody a nevýhody a jeho přínos pro toho pacienta nebo nepřínos. Strašně záleží totiž na stavbě těla pacienta. Pokud ten pacient má dobrý somatotyp, představte si třeba sportovce, atleta nebo gymnastu, který dělá sportovní gymnastiku, má dobré osvalení a chlapcovi je 16-17 let a má křivku 43 stupňů, tak si nemyslím, že je vhodné takového pacienta indikovat k operačnímu řešení. Protože je stabilní, má ukončený růst a má dobrý somatotyp. Nehrozí tudíž progrese a degenerativní změny, tak jako u dívky, která je 13 letá, hypermobilní, nemá vztah ke sportu, má rada mobilní telefon v ruce, jezdí na koloběžce, hraje tenis, nemá vztah ke sportu, asi nebude hrát tenis, tak tam to riziko je mnohem větší, protože ještě poroste a dá se předpokládat i ještě mnohem větší progrese. Takže tam je indikace správná. Ale ještě si tam dovolím poznámku: pouze po vyčerpání možností konzervativní terapie, což je právě přístup rehabilitace, vyčerpání možností cvičení, to znamená pokud cvičením se křivka nezlepší, pak je teprve vhodná ta indikace k operaci. Ale je potřeba nejdřív vyčerpat konzervativní postup a tohle stoje vlastně zásadou léčby skoliózy na celém světě. To znamená, pokud pacient na rentgenu v prvozáchytu má 45 stupňů a ještě nikdy byl na rehabilitaci, tak není správné mu indikovat rovnou operaci, ale je správné, ho odeslat na rehabilitační oddělení a podle velikosti té křivky a také vedení zdravotnické dokumentace - to znamená, udělám si fotografii při vstupu pacienta na rehabilitaci. To znamená, můžu porovnávat v čase stav jeho těla. Tak si udělám buď to za čtvrt nebo půl roku nový rentgenový snímek, kde si zjistím, jestli se křivka zlepšila, stabilizovala a nebo se dál zhoršuje, a podle toho teprve se dělá rozhodnutí nebo doporučení.
Tereza Málková:ak k operačnímu řešení a toho pacienta nesmí nutit, nemá ho manipulovat, a vlastně ten pacient a strašit tím, že teda 40 stupňů tak už jsou, kde jde o řezat.
Kateřina Smíšková:Podle světových nějakých studií a rozhodnutí vlastně jsou indikace k operačnímu řešení mezi 40 a 50 stupňů. To znamená, jsou země, kde se operuje spíš od 50 stupňů. Pak jsou země, kde jsou spíš jako takový zase striktnější a operují od 40. My patříme mezi ty přísný země, kde se operuje spíš od těch 40, ale i u nás se liší pracoviš stupňů a ani o stupeň víc. A pak jsou takový, který právě jsou v tom rozmezí, v tom rozsahu 40 až 50, a nad 50 určitě taky jako doporučuju.
Tereza Málková:No, ale říkám, je to hrozně individuální záleží na stavbě těla a potenciálu A taky věku. Je rehabilitaci k tomu cvičení. tak když teda výjde na rengenu mezi 20 až 40 stupňů, říkali jsme, že to je na korzetoterapii. to znamená, pacient přijde, vyhledá si odborného protetika, který dělá korzety. tak když si představím, že jsem teďka rodič, hledám si někoho, kdo dělá korzet, a jak to teda bude vypadat, Jak dlouho to dítě bude nosit ten korzet, jak často Je to i na spánek, nebo zkusně to trošku přiblížit, abych to v praxi si mohla nějak představit.
Kateřina Smíšková:Tohle téma je strašně složitý Zase, na to je strašně moc studií. Korzet má výhody a nevýhody. Korzet zachrání to dítě v počátku konzervativní léčby. On patří do té konzervativní části terapie, to znamená, tam, kde se neoperuje. Tak ten korzet má podpůrnou funkci nenechat tu křivku v těle, který zatím nemá dobrý podmínky pro to, aby ji udrželo. Samo tak on tu křivku nenechá utéct do horších stupňů, ale pouze v momentu, kdy to dítě má ten korzet na sobě. Umíte si asi představit, co ten korzet ale dělá se svalovým aparátem. Kdo z vás měl kdy na ruce nebo na noze sádru, tak jste si všimli, že po sund No, a samozřejmě to stejný způsobuje korzet ve zesválstvím v oblasti trupu. Takže on v něčem podpoří jsou to vlastně kosti ale pak v něčem taky nepodpoří, a to je svalový aparát. No, a proto se vždycky s nošením korzetu musí zároveň cvičit. Takže není možný, si nasadit korzet a doufat, že ten to podrží a všechno bude dobrý, protože když se potom po ukončení růstu korzet sundá, tak to tělo se rozpadne a stejně tam nějaká progrese nastane. Korzet vlastně má za úkol, tu k křivku udržet při takových stupních po odložení jednoho dne, který byly na začátku terapie. To znamená, pokud má dítě 40 stupňů, začne nosit korzet. Tak přestože v korzetu po několik let mělo třeba 30 stupňů nebo 25, tak až ten korzetu. Takhle funguje korzet. Pokud to ale tu korzetoterapii podložíte kvalitní rehabilitací, tak je tam velmi nadějná šance na to, že to, co ten korzet dokáže nějakým způsobem napravit, korekcí při tom nošení korzetů je alfa omega, a při dostatečně intenzivním programu rehabilitace a taky nějakým zase potenciálu růstu svalů a trénovatelnosti toho pacienta je možný postupně korzet odkládat.
Kateřina Smíšková:To znamená, že nejprve se nosí v nějakém režimu hodně hodin denně. To určuje ortoped vlastně tady ty hodiny denně se snížily. Dřív to bylo 24 a 23 hodin denně, což byl velmi intenzivní režim. Dneska se režim zkracuje, je to okolo 16 hodin denně, protože se ví, že je efekt taky, A při tom cvičení se teda korzet sundává Určitě A jak jsme říkali, cvičení je prostě alfa omega, i při té korzetoterapii.
Kateřina Smíšková:Nejenom při cvičení, ale taky při sportu, který ty děti dělají.
Tereza Málková:Takže pohyb, je bez korzetu. Ten poslední krok, a to je rehabilitace. A co všechno vlastně ta rehabilitace obnáší.
Kateřina Smíšková:Rehabilitace obnáší nějakou instrukta, to znamená, vysvě to cvičení. A ještě existují nějaké doporučené cviky silové, které se dají poskládat z workoutu, a ten workout ale zase musí obsahovat nějaké korekce z toho co a kladím cviků, které nájdete ve Spiralistovi.
Tereza Málková:V aplikaci Spiralista. Tam jsou právě teď. Tam máme všechny korekce ke skoliotickým cvikům, podle kterých vlastně můžete cvičit s dítětem. Do budoucna tam chystáme i přímo skoliotické nebo cviky pro z koliozu, Takže si tam můžete přehrát a cvičit se spiralistou doma. No, a kromě toho cvičení jsou to ještě i nějaké třeba masáže.
Kateřina Smíšková:Manuální techniky jsou velmi vhodným doplňkem. Může se naučit rodič anebo jediná terapeut. V té hodině poručujeme právě, aby se naučil rodič a prováděli každej den doma. Je to okolo deseti minut péče. Nemusí ta masáž trvat dlouho, ale je vhodna.
Tereza Málková:Takže ono to, že má člověk skoliozu, neznamená jenom, že si nasadí korzet a radá. Nějak se to vyřeší ale musí prostě zač.
Kateřina Smíšková:To třeba cvičí tvoji skolivěčtí pacienti. Většina pacientů z počátku cvičí dvakrát denně 15 minut, a po jednom roce terapie vlastně snižujeme ten počet minut nebo tu sestavu na jednou denně 15 minut. Takže zase tak strašný to není.
Tereza Málková:Ale k tomu je dobr prostě naučit se v běžných denních činnostech anebo v nějakých dalších sportovních činnostech, jak to tělo ovládat, aby ta skolioza tam neměla ty půlmínky pro rozvoj ale právě aby ten sportovní výkon nebo aby nějakýho cvičení nebo cvičení u fyzioterapeuta, na který to dítě pravidelně asi dochází, tak jsou určitě skvělý i skupinové cvičení, pravidelné skupinové cvičení, které to dítě takže nemá pocit, že je v tom samo. A perfektní jsou taky kurzy, který pořádáte i v Brně i v Praze, které jsou pro rodiče s dětma se skoliozou, kde se přímo i ty rodiče učí ty techniky i manuální techniky, i ty cvíky, i ty korekce.
Kateřina Smíšková:No, to je taková hlaše specialita, že vlastně děláme i školení. Musím říct, že takový páteční odpoledne, co se dělá jednou měsíčně, tak je taky oblíbený právě pro děti, že to je bez rodičů. Setká se tam děcka se stejnou diagnozou podobného věku. Právě včetně těch denních aktivit a včetně různých pohybových aktivit, které si zkoušíme dělat správným způsobem.
Tereza Málková:No, takže to už asi bude k dnešnímu tématu. všechno Dnešní téma bylo vlastně takový mustr pro rodiče, aby věděli tím dělat. Tak jo, já ti moc krát děkuju za dnešní rozhovor, Katko, a budeme se těšit na příště.
Kateřina Smíšková:Taky se budu těšit, Ahoj nashledanou. Titulky vytvořil Jirka Kováč.
