Spiralista
Podcast Spiralista se zaměřuje na témata spojená se vším, co ovlivňuje zdraví našich zad, páteře a celého pohybového aparátu. Hlavním hostem je MUDr. Kateřina Smíšková, spoluautorka rehabilitační metody Spirální stabilizace, která byla vytvořena pro zlepšení zdraví zad a páteře. Nyní je Spirální stabilizace celosvětově rozšířenou a uznávanou metodou fyzioterapeutů pro léčbu bolestí zad, výhřezu disku a skoliózy. Kateřina Smíšková se intenzivně věnuje léčbě skoliózy u dětí, a ty jsou důležitým často se objevujícím tématem podcastů Spiraliasta. Epizody přináší praktické rady a tipy, jak pečovat o sebe a své děti, aby se zdravě vyvíjely a zůstaly dlouhodobě zdravé a bez bolesti. Také prozkoumáváme, co našim zádům prospívá, a co jim naopak škodí, od vhodných tělesných aktivit a správného držení těla po běžné chyby, kterým se v každodenním životě vyhnout. Podcast Spiralista je určen pro každého, kdo chce lépe pochopit, jak funguje jeho tělo, a najít efektivní způsob, jak se starat o zdraví své i celé rodiny. Poslechněte si rozhovory na různá aktuální témata, nejen s MUDr. Kateřinou Smíškovou, ale i s jinými fyzioterapeuty a lidmi, kteří mají zkušenosti se Spirální stabilizací, a získejte cenné informace, jak udržet záda silná a zdravá. Budeme také mluvit o mobilní aplikaci Spiralista, která je nezbytným pomocníkem každého, kdo chce začít cvičit nebo dlouhodobě provozuje cvičení metody Spirální stabilizace. Podcast Spiralista je tedy průvodcem na cestě k lepšímu držení těla, zlepšení fyzické kondice, nápravě onemocnění páteře a odstranění bolestí spojených se špatným pohybovým aparátem.
Spiralista
S01 E05 - Výsledky výzkumu skoliózy na základních školách
Dnešní díl podcastu se bude věnovat výzkumu, který dělala MUDr. Katka Smíšková na základních školách. Výzkum se zaměřoval na vadné držení těla a predispozice ke vzniku skoliózy. Řekneme si, jak výzkum probíhal, co je Adamsův test a kde najdete video k němu a také se dozvíte novinky chystané v rámci aktualizace aplikace Spiralista.
Zdravíme všechny naše posluchače. Jsem tady opět s Katkou Smíškovou. Ahoj Katko.
Kateřina Smíšková:Ahoj Terezko.
Tereza Málková:A v dnešním díle podcastu se budeme bavit o výsledcích výzkumu, který dělala Katka Smíšková na základních školách. Ten výzkum se zabýval skoliózou u dětí a mě by teda ještě než se dostaneme k těm samotným výsledkům, tak by mě Katko zajímalo, proč jsi vlastně dělala tento výzkum?
Kateřina Smíšková:No, dělala jsem ho z vlastní iniciativy, protože do ordinace mně chodí pacienti, kteří už jsou rozpoznaní jako skoliotici, a v období a po období covidu těch dětí chodilo s velkými křivkami, to znamená ne s těmi počínajícími, ale už s těmi hodně progresivními, strašně velké množství, a docházelo mi, že vlastně se něco muselo stát v té dětské společnosti. Samozřejmě víme, co všechno možného se stalo v dětských hlavách, nejenom tělech, v období covidu. Ale já jsem si vlastně všímala, kromě ordinace, taky na ulici, že ty děti nejsou úplně rovné, že mají jedno rameno níž, že prostě to tělo vykazuje fakt hodně patologických známek při koordinaci pohybu, při postavení, prostě při asymetrii. Takže mě to vedlo k tomu, že jsem se rozhodla, že věnuju nějaký čas právě tomu, že se zkusím domluvit na některých základních školách a taky s mými kolegy - kolegyněmi, fyzioterapeutkami v jiných regionech a zkusíme udělat takový průzkum na vlastní triko: Kolik procent dětí na školách vykazuje pozitivní Adamsův test, což je předklonový test jednoduchý, právě pro první nějakou diagnostiku toho, jestli má dítě asymetrii, která by mohla být až skoliózou.
Tereza Málková:Ještě než se dostaneme k tomu, jak si to prováděla, jaký byl vlastně postup toho výzkumu, tak pojďme možná posluchačům říct, kolik procent se uvádělo pro zatím do současnosti, kolik to bylo?
Kateřina Smíšková:No v současnosti se vlastně ty data neznají, a i to byl důvod, proč jsem se pídila, kolik těch dětí by mohlo mít ten pozitivní Adamsův test, ale v minulosti se dělaly statistiky a dělaly se screeningy velmi často, dělalo se to hlavně v zahraničních zemích, u nás se toho moc nedělalo, ale třeba Amerika je vyhlášená právě statistikami a screeningy, a tam se dřív ve školách dělaly pravidelné kontroly dětí Adamsovým testem, a na základě těch pozitivních Adamsových testů se dělal také rentgenový snímek. No, a tady z těch starých studií vlastně byly data a ty byly okolo 3 až 5 % vlastně dětí mělo skoliózu. A mně přišlo, že těch dětí teďka bude asi víc, protože od pohledu ty děti nechodí prostě po ulicích rovně. To znamená, ty děti, co nechodí přímo k nám do ordinace, ale vidím je sportovat, běhat po hřišti nebo jít ze školy, tak prostě mám pocit, že vykazují ve vyšším procentu tu skoliózu, taky rádi chodíme plavat, děti v plavkách prostě vykazují skoliózu na první pohled. Tak mě zajímalo, jak jsou na tom u nás české děti.
Tereza Málková:Ty jsi teda ten výzkum nedělala, řekněme to posluchačům, nedělala si s dětmi rentgeny, nerentgenovala jsi je, ale využila jsi dvě screeningové metody, vlastně Adamsů v test a skoliometr.
Kateřina Smíšková:Jo, no, tak vlastně Adamsů v test je ten předklonový, jednoduchý test, který si můžete udělat ze Spiralisty, kde najdete video a krásný popis. Dá se dělat zadarmo v domácím prostředí, nepotřebujete žádné vybavení, pouze oči, čas a dítě, které se předkloní bez trička. Tak tenhle jednoduchý screeningový test jsme právě dělali, ale k tomu jsme přidali skoliometr, abychom zjistili, kolik stupňů rotace má ta jejich část těla, která vykazuje val. No, tady ty stupně rotace jsou docela zásadní, protože podle jejich velikosti se pak liší škála vlastně pacientů, kterým hrozí skolióza, nebo u kterých je pravděpodobná skolióza právě na rentgenovém snímku.
Kateřina Smíšková:My jsme rengenové snímky nedělali, nejsme natolik prostě tady asi vybavení, a tohle je taky otázka nějakého nesoukromého sektoru, aby vlastně takovou statistiku udělal. Je to určitě otázka nějaké ortopedie nebo nějaké fakulty, která by na to musela mít grant a svolení těch škol a taky rodičů, protože to je zásah do zdraví. A myslím si, že v této době se právě ustupuje tady od těch screeningů až po rentgenový snímek z důvodu toho, že je to z části závadné zdravotně, je tam ozařování pacienta a tudíž není asi snadná cesta k dosažení nějakých souhlasů rodičů. Takže není jednoduché udělat perfektní studii v dnešní době, ale je jednoduché udělat tady ten screening. A ten screening byl dřív zásadní, je to vlastně forma prevence, jak zachytit malé křivky a nezachycovat až ty veliké. Kdyby se ve škole dělal screening tak, jako dřív, na vadné držení těla, ploché nohy nebo zkažené zuby, tak by se mohlo velmi zavčas přijít na to, že dítě vykazuje skoliotické známky nebo známky skoliotického držení těla, a to dítě by mohlo zahájit preventivní cvičení, buď v rámci školy, nebo v rámci nějaké rehabilitace. Ale já jsem pro vizi ve školách, protože vlastně to číslo, které my jsme zjistili, vlastně to procento dětí, které vykazovalo pozitivní Adamsův test, bylo 42 % dětí.
Kateřina Smíšková:No, a pozitivita Adamsova testu 42 % je vysoká, a proto si myslím, že tady té polovině dětí, téměř polovině dětí, by se právě měla věnovat hodina tělesné výchovy. Já jsem pro, já jsem hrozně v tomto jako zaujatá, já si myslím, že tělesná výchova by měla být prováděna denně, měla by to být edukace toho pacienta, nebo toho studenta o tom, jaké části těla máme, jak se používají, kde je správná poloha a to dítě by mělo být znalé preventivního způsobu cvičení, které by mu mohlo sloužit po celý život. Tuhle stejnou vizi měl vlastně můj táta a já jsem se tady tím screeningem ujistila, že těch dětí je velmi mnoho a tím, že jsme hodnotili jen ten Adamsův test a tu rotaci pomocí skoliometru, tak jsme si samozřejmě všímali očima i ostatních odchylek u těch dětí a měly velmi často ploché nohy, trpěly hypermobilitou kloubní, měly těžké vadné držení těla. Takže, když pominu jenom to, že měly pozitivní Adamsův test a skoliotické držení a nějakou tu rotaci, tak měly také jiné známky patologií na pohybovém aparátu. Takže za mě hodina tělesné výchovy je správná volba, ale to je na školní reformu a jiný téma.
Tereza Málková:To je, určitě, to bychom tady mohli sedět do noci a rozebírat to. 42 % dětí, to je opravdu velké číslo. Ještě jsem se k tomu chtěla zeptat, ty jsi to vlastně nedělala sama tady ten výzkum, měla jsi na to nějaké kolegy, kteří ti s tím pomáhali.
Kateřina Smíšková:Nejlepší kolegy! Měla jsem na to ségru.
Tereza Málková:Nejlepší, ano!
Kateřina Smíšková:Moji kolegyni ségru, která vlastně dělá stejnou práci, jako já, taky rehabilitační lékařka, taky má moc ráda svůj obor, pracuje v Praze. Takže vyšetřovali jsme vlastně děti na prvním a druhém stupni základních škol. A aby ta statistika byla trošku rozdělena regionálně, tak jsme vyšetřovali děti v Praze, pak já jsem sama vyšetřovala tady děti v Brně na dvou základních školách. Jedna škola byla typu Montessori a dvě školy byly obyčejné základky, přičemž jedna z těch základek měla zákaz používání mobilního telefonu ve školní docházce, neboli vstupem do budovy. Hrozně za to chválím ředitele a zástupce ředitele, kteří to vlastně tady to to pravidlo dotáhnout až do puntíku v té škole a rodiče s tím
Tereza Málková:Projevilo se to třeba nějak v těch výsledcích?
Kateřina Smíšková:No musím říct, že zrovna tahle konkrétní škola měla nejlepší výsledky, nejpozitivnější výsledky v té statistice.
Tereza Málková:Hm, to by bylo určitě zajímavé pak někdy ještě
Kateřina Smíšková:Já jsem pro, prostě říkám to velmi často rodičům, říkám to často i v podcastech, že prostě dítěti nepatří mobilní telefon do ruky do 15 let. Naprosto souhlasím s Martinem Stránským který to propaguje a držím mu palce, ať propaguje, dokud je tady. Další asi, co bych chtěla k tomu říct tady k tomu výzkumu, že teda na základě těch dat, co jsme sebrali, tak vlastně jsme roztřídili děti do nějakých třech skupin rizikovosti nebo velikosti té rotace A velikost rotace 3 stupně a víc, nebo 3 až 5 stupňů, potom 5 až 7 stupňů a 7 stupňů a víc, jsou vlastně ty tři skupinky těch dětí. No, a v té první skupině 3 až 5 stupňů, tak to je taková zanedbávaná skupina, tak tam bylo nejvíc těch dětí zachycených. Dá se říct, že nejmenší zakřivení, nejmenší valy ty mělo největší procento dětí. Zároveň jsou tady ty děti ale ve skupině nižší věkové kategorie, to znamená, dá se předpokládat, že právě tady z těch dětí vzniknou potom ty děti s vyššími křivkami. A tam je velmi vhodná ta prevence a stačí celkem málo. V tom tělocviku si umím představit, že by byl workout, že by bylo třeba těch osm našich základních preventivních cviků, nebo nějaký cviky, tahy shora, které jsou ještě jednodušší a běžecká abeceda. Prostě nějaké základní umění používání těla, mělo by tam patřit švihadlo ještě nezapomenout, nějaké nastavení v prkně, v planku, umět stojku, umět takovou tu obratnost. A myslím si, že opravdu na to je potřeba jedna hodina denně, že samotní tělocvikáři, ti pedagogové si stěžují, že prostě mají velmi nehomogenní skupinu dětí v tělesné výchově a vlastně nemůžou si dovolit za ty dvě hodiny týdně je tyhlety věci učit, protože to nejde. A já jim úplně rozumím. Proto si myslím, že je potřeba jedna hodina denně, aby to šlo naučit.
Tereza Málková:Bohužel je to tak a i já, co si pamatuju ze základní školy, tak my jsme vlastně hráli pořád jenom fotbal, třeba. řeba myslím si, že se to ani o moc
Kateřina Smíšková:Teď se hrají rybičky. Často se hraje florbal, který já vzpomínám vždy jako negativní vliv na páteř.
Tereza Málková:A jednostranný pohyb.
Kateřina Smíšková:Hmhm.
Tereza Málková:Tobě tady ty výsledky pomůžou taky do nově chystané knížky, kterou teď píšeš. O čem ta knížka bude?
Kateřina Smíšková:No, mně ty výsledky vlastně pomohly k rozhodnutí tu knížku napsat. Já jsem si nemyslela, že tu knížku budu psát, ale potom, co jsme vlastně s kolegyněmi, ještě jsem zapomněla zmínit fyzioterapeutky, které dělaly ten výzkum na Ostravsku a druhá v severních Čechách, tak ty výsledky nás šokovaly všechny a celkově ta stavba těla těch dětí, ty somatotypy, nás šokovaly všechny a já jsem si řekla, že asi je dobré už sepsat vlastně to, co znám, to co funguje, ty naše zaběhlé věci v praxi, které nám dobře pomáhají v léčbě pacientů v ordinaci u nás v centru, a těm fyzioterapeutům, kteří naši metodu dělají a mají dobré výsledky. Tak vlastně vydat knížku, kde bude nějaký souhrn toho, jak se pro rodiče zorientovat vlastně v té diagnóze, pro terapeuta, jak se zorientovat v té léčbě. No, takže vlastně výsledkem je...
Tereza Málková:Vlastně praktický návod pro rodiče i pro fyzioterapeuty.
Kateřina Smíšková:Jo a je to vlastně výsledek toho, že jsme prošli ty školy, protože mně to přišlo jako fakt velmi smutný pohled, a myslím si, že je dobrý popíchnout tohle téma dopředu. Třeba to zaujme i někoho z ministerstev nebo z nějakých vysokých škol. A to téma prostě bude trošku víc tlačené dopředu, protože vadné držení těla je prostě u většiny těch dětí velmi dobře viditelný. A je to hrozně škoda, že ho mají, český děti bývaly dobrý v tělocviku, bývali jsme jako národ Sokolů a jsme byli jako nějak zdatný a teďka si myslím, že jsme na hrozném úpadku. Takže by bylo fajn to zase zvednout, ty děti zvednout motoricky. Protože i ta motorika, když si vezmeme, co dělá vlastně v organismu, dělá lepší prokrvení mozku, těm dětem se bude určitě líp učit, když budou mít lepší cirkulaci a lepší prokysličení mozkový tkáně. Takže taková hoďka těláku denně bude sloužit taky ostatním předmětům. Já vím, že pedagogové všichni tlačí na přidání hodin ve svém oboru, myslím si ale, že tělesná výchovy by pomohla k lepšímu myšlení v ostatních hodinách. Takže za mě by to byla i nejlepší volba právě kde přidat, by byl ten tělák. Já jsem prostě jednoznačně pro ten tělocvik, a pak si můžeme právě zatleskat že se stala ta všestrannost, protože by měla mít šanci být podaná právě dětem v tom tělocviku.
Tereza Málková:Přidat pohyb, přidat tělocvik, rozvíjet všestrannost a víc individuálního přístupu a víc té prevence určitě. Protože, jak říkáš, 42 % dětí, které měly rotaci 3 stupně, jak si říkala na začátku, když by se nějakým způsobem ta prevence řešila ještě dřív, tak by tady s těch dětí potom nemusely vyrůst děti s těmi velkými křivkami, které k tobě potom chodí v období té puberty do ordinace a už tam ta skolióza je.
Kateřina Smíšková:No bavíme se pak o tom, jestli na operaci jít, nebo nejít, což je prostě zásadní vstup do jejich života a ovlivnění kvality života do budoucna. Takže já jsem proto udělat co nejvíc v tom raném dětství, v tom prvním a druhém růstovém výšvihu, než potom si řešit svý bolesti a nedostatky na páteři po ukončení růstového vyšvihu, kde už se horkotěžko učí novým věcem a už ty degenerativní změny hlavně vznikají na té páteři výrazněji.
Tereza Málková:Takže, když si to shrneme, v letošním roce výzkum, výsledky výzkumu ohledně dětí se skoliózou, píšeš novou knížku. Co tě ještě čeká tento rok, co máš ještě v plánu?
Kateřina Smíšková:Narozeniny tří dětí. V plánu mám zase učit odborníky, aby dělali práci stejně dobře jako já, nebo aby měli tu práci taky tak rádi, takže čeká mě zase školení fyzioterapeutů, trenérů, dělání osvěty.
Tereza Málková:Určitě ještě spoustu focení do tvé knížky. To bude ještě taky hodně práce.
Kateřina Smíšková:Já myslím, že velkou část už máme naštěstí hotovo. Takže jo, materiály v podstatě k té učebnici a k dalším kurzům, které pořád updatujeme, aby tam byly čerstvé věci o sportu, čerstvé věci o pohybu a různých diagnózách.
Tereza Málková:Ta ky se vlastně snažíme ještě updateovat tu aplikaci Spiralista, aby se tam pořád přidávaly nějaké nové věci
Kateřina Smíšková:No, těším se na skoliometr.
Tereza Málková:Ano, to jsem právě chtěla zmínit, že teď v září, nebo na podzim, tak do aplikace přibude právě skoliometr, což je vlastně jeden z screeningových nástrojů, kterým jsi vl astně prováděla ten výzkum na škole.
Kateřina Smíšková:Já bych možná v tomhle podcastu chtěla poděkovat Honzovi Proškovi i tobě, kteří se vlastně o tu aplikaci staráte, a vlastně byli jste svolní na základě těch dat ze škol tu aplikaci zprovoznit zdarma. A tohohle já si nesmírně cením, protože ta aplikace je momentálně dostupná úplně pro všechny. Můžou z toho čerpat inspiraci, můžou si tam všechny cviky cvičit kvalitně, můžou se propojit ty schopnosti fyzioterapeuta s tím domácím cvičením, to znamená, když někdo chodí někam cvičit na rehabilitaci, tam dostane dva cviky z naší metody, tak doma si je prostě a jednoduše pustí na tom videu. A najednou je to opakovatelná informace v domácím prostředí, která z toho udělala nesmírnou kvalitu a je to dostupné úplně pro všechny a zadarmo. Takže za to chci moc po děkovat a jsem strašně ráda, že jsme se takhle potkali v té aplikaci.
Tereza Málková:My děkujeme Tobě, že jsme právě měli tu možnost, se potkat a něco dělat s tou prevencí, protože čísla jsou varující, takže budeme rádi, když se to nějak bude posouvat tím správným směrem.
Kateřina Smíšková:Já bych možná ještě doplnila tady k té statistice, že my jsme se zabývali vlastně s koliózou, ale já proč tak jako tlačím i na ten tělocvik je, t eď myslím, jako na těch školách, tím, že jsem vystudovala všeobecnou medicínu, tak jako všichni doktoři studovali jsme stejné obory, tak jsme si udělali prostě průsečí k všemi možnými chorobami, hlavně civilizačními v interně, to do nás hustili furt dokola. A vlastně jsme v době, kdy nám děti chřadnou nejenom po stránce pohybového aparátu, ale máme velký nárůst diabetu, byl v jednu dobu velký boom obezity, máme tady spoustu takových těch rizikových potravin, které děti požívají, občas se povede některou zakázat, vzpomeňme třeba energetické nápoje nebo nikotinové žvýkačky.
Kateřina Smíšková:Teď dnešní doba poskytuje dětem strašně moc špatných možností, a ty děti je vždycky nějakou dobu můžou využívat, než se zakážou třeba nějakými vládními opatřeními. A ten tělocvik by vlastně mohl řešit i tu dětskou obezitu, i právě vznik tady těch civilizačních chorob. Takže nejenom skolióza, ale vlastně ty všechny ty ostatní věci, které dobře reagují na pohyb, nebo ten pohyb je vlastně eliminuje a snižuje riziko těch civilizačních onemocnění, tak já jsem zastánce toho, že prevence je právě téma základních škol, a že na prvním a druhém stupni si ty děti budujou nějaký know-how o tom, co mají dělat potom v dospělém životě. Proto bych byla ráda, kdyby se v tomhle směru uvažovalo a udělal se v České republice klidně jako skanzen dětí pro zbytek světa a ukázalo se, že pohyb řeší spousty jiných problémů, třeba taky kolektivní sporty, že můžou řešit psychické potíže našich dětí, že děti strádají po stránce kolektivismu a komunikace a i ten sport je vhodným nástrojem, jak ty děti zpátky spojit a vlastně nějak je vymanit z nějakého virtuálního světa telefonu a počítačů. Je to dobrý nástroj a jen ho použít, a může se nabídnout právě na základce.
Tereza Málková:Tak, budeme se snažit, aby to s tou prevencí pokračovalo jenom líp a líp. Tak, já ti moc děkuju za dnešní rozhovor, vy se určitě těšte na knížku, která vyjde během příštího roku. A mezi tím ještě bude i webová stránka o skolióz, takže je toho spousta, co nás čeká, v září skolio metr v aplikaci Spiralista, který budou moct používat fyzioterapeuti. Takže je určitě hodně věcí, na které se můžete těšit. No a my se budeme zase naopak těšit na vás příště. Děkujeme za poslech a děkuji ti za dnešní rozhovor.
Kateřina Smíšková:Já taky.
Tereza Málková:Nashledanou.
Kateřina Smíšková:Mějte se hezky, nashledanou.
