Spiralista
Podcast Spiralista se zaměřuje na témata spojená se vším, co ovlivňuje zdraví našich zad, páteře a celého pohybového aparátu. Hlavním hostem je MUDr. Kateřina Smíšková, spoluautorka rehabilitační metody Spirální stabilizace, která byla vytvořena pro zlepšení zdraví zad a páteře. Nyní je Spirální stabilizace celosvětově rozšířenou a uznávanou metodou fyzioterapeutů pro léčbu bolestí zad, výhřezu disku a skoliózy. Kateřina Smíšková se intenzivně věnuje léčbě skoliózy u dětí, a ty jsou důležitým často se objevujícím tématem podcastů Spiraliasta. Epizody přináší praktické rady a tipy, jak pečovat o sebe a své děti, aby se zdravě vyvíjely a zůstaly dlouhodobě zdravé a bez bolesti. Také prozkoumáváme, co našim zádům prospívá, a co jim naopak škodí, od vhodných tělesných aktivit a správného držení těla po běžné chyby, kterým se v každodenním životě vyhnout. Podcast Spiralista je určen pro každého, kdo chce lépe pochopit, jak funguje jeho tělo, a najít efektivní způsob, jak se starat o zdraví své i celé rodiny. Poslechněte si rozhovory na různá aktuální témata, nejen s MUDr. Kateřinou Smíškovou, ale i s jinými fyzioterapeuty a lidmi, kteří mají zkušenosti se Spirální stabilizací, a získejte cenné informace, jak udržet záda silná a zdravá. Budeme také mluvit o mobilní aplikaci Spiralista, která je nezbytným pomocníkem každého, kdo chce začít cvičit nebo dlouhodobě provozuje cvičení metody Spirální stabilizace. Podcast Spiralista je tedy průvodcem na cestě k lepšímu držení těla, zlepšení fyzické kondice, nápravě onemocnění páteře a odstranění bolestí spojených se špatným pohybovým aparátem.
Spiralista
S01 E04 - Jaký sport vybrat pro dítě
V tomto díle podcastu budeme mluvit o vhodných a nevhodných sportech pro děti, proč nedávat dítě jako malé například na tenis či florbal. Dozvíte se, jaké sporty dělají děti MUDr. Katky Smíškové a co za sport dělala Katka se svým tatínkem jako malá.
Krásný, dobrý den. Já vás tady opět vítám u našeho podcastu, který zase nahráváme s Katkou Smíškovou. Ahoj Katko!
Kateřina Smíšková:Ahoj.
Tereza Málková:A zdravím všechny naše posluchače. Náš podcast už teď bude snad doufám pravidelně. Můžete ho najít i na Spotify, na Apple Podcast, dokonce i na YouTube v podcastech. Stačí si vyhledat Spiralista a můžete pravidelně poslouchat naše rozhovory s Katkou Smíškovou. No, a my dneska budeme navazovat na předchozí díl, kde jsme řešili přípravu na školní rok z hlediska batohů, přezůvek, pohybu, vhodného pohybu, po prázdninách. Bavili jsme se vlastně o batohách, kde Katka Smíšková doporučovala batohy od české značky Bagmaster. No, a dneska si to trošku rozebereme víc, co se týče toho pohybu, a budeme se bavit o sportech, které jsou pro děti vhodné, a které jsou pro děti nevhodné. Tak, Katko, ty jako máma tří dětí tady to řešíš ještě trojnásobně víc. Tak jaké sporty dělají tvoje děti?
Kateřina Smíšková:My máme doma obecně sport a pohyb rádi. A moje děti dělají každý rok něco jiného. Vlastně tady o tom se zmiňuju hodně v knížce o skolióze, kterou mám rozpracovanou, ale myslím si, že se docela hezky blíží ke konci A je tam hodně kapitol právě věnovaných konkrétně pohybu, který svědčí nebo který nesvědčí. A moje děcka dělají, ty dvě starší, v podstatě každý rok něco jiného. To znamená, buď to hrají volejbal nebo chodí na plavání, pak se to vystřídá, dělají cirkus. Musím říct, že cirkus je můj hrozně oblíbený jejich koníček.
Tereza Málková:Ne počkej, to je jako cirkusový kroužek?
Kateřina Smíšková:No, je to cirkusový kroužek.
Tereza Málková:To je boží!
Kateřina Smíšková:A tenhle cirkusový kroužek má hrozně velkou výhodu v tom, že je všestranný, je to kroužek bez protahování. Mají krásnou rozcvičku, vedou je k zamyšlení nad nějakou choreografií, a potom vlastně pěstujou nějakou disciplínu nebo dvě disciplíny, který je baví. Tak ty děti se jim věnují celý rok. Ale není to jako gymnastika, kde to je na výkon úplně vyhajpovaný, do přestrečování vaziva a nějakých únavových záležitostí. To znamená, ty děti jsou v klidu, pohybový aparát a motorika si jim tam rozvíjí. Je to skvělý na koordinaci, na mozeček, na stabilitu. A obdivuju všechny ty lektory, co tam pracujou, a kdyby náhodou někdo tak jako měl zájem, tak ten kroužek je i pro dospělý.
Tereza Málková:No, tak, to je úplně skvělý. Takže všichni, kdo máte rádi Cirkus, nebo jste někdy chtěli zdrhnout k cirkusu, tak můžeme udělat reklamu kroužku, jak se jmenuje?
Kateřina Smíšková:Je to cirkus Legrando. No, tak, to je můj oblíbený, a tam jsem ráda, že to naše děti baví pořád. No, a další kroužky, co si vzpomenu, tak letos mladší dcera chce jít na atletiku, tak půjde na atletiku. O prázdninách jsme se hodně věnovali přípravě na to, aby tu atletiku dělala dobře. Tak možná by vás zajímalo, co ta příprava obnášela.
Tereza Málková:Ale tak, to si můžeme asi říct někdy zvlášť, protože dneska to téma bude trošku jiným směrem. Ale mě ještě napadlo, vedeš děti k tomu, aby si to tahle zkoušely jako všechny ty sporty, aby to bylo tak různorodý.
Tereza Málková:Co kdyby ti třeba řekla Anička hele mami, já chci prostě hrát hokej a budu ho hrát tady několik let v kuse?
Kateřina Smíšková:Zatím to nepřišlo, a já jsem ráda, protože z toho mám trochu strach. Ale jako strach mám v podstatě hlavně z toho, že to bude nějaký asymetrický sport, který bude z jedno strannou zátěží. Pokud by to měla být atletika nebo i to plavání, tak asi mi to vadit nebude. Plavání má svoje nevýhody, výhody. Ale vím, že budu dávat u nich pozor na nějakou prevenci úrazů a přetížení pohybového aparátu, kdyby se rozhodly pro vrcholový sport, to vím stoprocentně, že bude moje úloha, protože nemám pocit, že tuhle úlohu dobře plní trenéři v kroužcích.
Tereza Málková:Ano, to je to heslo, jak se říká sportem trvalé invaliditě. Ty jsi to už vlastně načnula, že ty jednostranné sporty, nebo které jsou jednostranně zaměřené, tak přetěžují jednu stranu, jednu část těla. Ty máš ve své ordinaci spoustu dětských pacientů, a mě by zajímalo, zkus mě teďka jmenovat třeba tři sporty, s kterými za tebou chodí pacienti, kteří mají skoliózu.
Kateřina Smíšková:Tak, nejvíc rizikové sporty jsou asi gymnastika, akrobacie, balet. To jsou holčičí sporty, a nejvíc z nich, na prvním místě jsou opravdu gymnastky u nás. Je to moderní gymnastika, která je ta špatná. Sportovní gymnastku nemám v ordinaci ani jednu. Všechny holky dělají moderní gymnastiku. A pak je to ten balet, který, když se dělá intenzivně, tak způsobuje stejné poškození pohybového aparátu, jako ta moderní gymnastika. Tady ty sporty, které jsem vyjmenovala, vedou k hypermobilitě kloubní při růstovém období, při růstovém výšvihu. Hypermobilita kloubní je jeden z nejdůležitějších rizikových faktorů pro vznik skoliózy a rozvoj skoliózy v období růstu.
Kateřina Smíšková:Takže jo, jako jde to v ruku v ruce.
Tereza Málková:A s těmito sporty se vlastně začíná hodně v dětským věku, že takové malé
Kateřina Smíšková:No tam jsou nějaké přípravky a potom vlastně průběh té gymnastiky je od šesti let plná fakt zátěž a čtyřikrát týdně tréninky, o víkendu jsou závody. Takže ty děti mají nadměrnou zátěž. Ty holčičky nevyrostou do své normální výšky, to znamená, nesplňují ani růstové tabulky, ani často ty vyživové. Většinou potřebují být hubené k tomu, aby takový sport mohli dělat. Takže to jako jde ruku v ruce s tím, že nevyrostou, ale i ty dopady, neustálé doskoky vlastně způsobují zpomalení růstu a zároveň hypermobilita kloubní. Prostě není to vhodný sport pro děti, a já doufám, že si moje děti žádný takový sport nevyberou, už je na to i pozdě, aby to dělaly profesionálně, takže já myslím, že v tomhle ohledu jsme už překlenuli to období. A když ten nápad měly, že by tu gymnastiku chtěly zkusit, tak jsem vybrala takový kroužek, kde jsem věděla, že nebudou vedený profesionálně, ale že to bude formou zábavy. Vyzkouším si tu disciplínu, uvidím, jestli mě to bude nějak bavit a musím říct, že moje děti mají tolik kamarádů, který třeba dělají ten kroužek a nebo je baví taky si tady s tím tématem pohrávat, že si strašně rádi hrajou sami na tu gymnastiku a vystačí si pořád s tou hrou, takže dělají doma vystoupení, jakože jsou gymnastky a dělají venku vystoupení, jakože jsou gymnastky, vždycky mami, tati, pojďte se podívat, my jsme vám připravili vystoupení. Tak pořád tahle forma jim stačí a zabere jim to strašně moc času, než to nacvičí, a vlastně tou gymnastikou taky prožijou nějakou část svého dětství, ale nemusí na ní úplně chodit a zničit si tam svý zdraví. Zatím se nám doma daří, ale jde to vlastně samo, až přijde v období, kdy opravdu budou chtít nějaký sport dělat výkonnostně, a já si myslím, že přijde, protože obě mají dobrý somatotyp a vidí, že jim to jde samo vždycky, když nějaká školní akce, tak tam se rádi přihlásí a mají tam úspěchy, jako jde jim to úplně samo od přírody. Tak si myslím, že takové období mít budou a já jim ho budu přát. Já sama jsem taky prošla, i trochu vrcholově sportem.
Tereza Málková:ak počkej počkej, tak k tomu se ještě dostaneme. to mě zajímá. Ale když se teďka ještě vrátím k těm nevhodným sportům, tak jmenovala si teda moderní gymnastiku, jmenovala si balet. Co z těch jednostranně zaměřených sportů, kde se používá hokejka, raketa, florbal, hokej, tenis.
Kateřina Smíšková:No to je ta druhá půlka dětské populace, jsou to kluci. A vlastně klučičí rizikové sporty, nebo to, co víc spíš hrajou ty kluci, tak je hrozně populární florbal, tady v Brně je to baseball, a to jsou rotační sporty v s úderem nebo s držením hokejky na jednu stranu. Každé dítě má nějaký svůj způsob držení té hokejky, buď to levá ruka dole nebo pravá, a podle toho je tam i zvýšené riziko na rozvoj křivky. Pokud je levá ruka na hokejce dole, níž, je to ten typ úchopu s levou rukou nízko, je to vlastně hodně rizikový faktor pro rozvoj bederní křivky doleva. A to je nejčastější typ klučičí křivky, se kterou mi přichází do ordinace právě florbalisti.
Tereza Málková:Já přemýšlím, jak bych držela já hokejku, asi s pravou rukou dole.
Kateřina Smíšková:Je to fakt různý, to záleží na každém.
Tereza Málková:Ale úplně cítím, jak se tam ten páteř kroutí. Když si představím, že to děláš třeba třikrát týdně a pak ještě na závodech.
Kateřina Smíšková:No jo. Zase v období růstu prostě, florbal je předklonový sport. To na tom ještě potřeba nějak připomenout, že předklon s rotací a s odchýlením těžiště na nějakou stranu prostě je ten rizikovej faktor. A pokud ten rizikovej faktor pěstuji mnoho hodin týdně v období růstu, může způsobit zakřivení, když to tělo je méně odolné.
Tereza Málková:Co mě teď napadá, kromě toho vidím prostě spoustu dětí, a nejenom dětí, to je teď hodně oblíbená aktivita i u dospělých, jsou to koloběžky. Stačí na té koloběžce, když jedeš, střídáš levou, pravou nohu, a nebo je tam ještě nějaký ale?
Kateřina Smíšková:Tak, koloběžka je moderní, a zase vidíte na tom děcka, jak se na tom dopravujou do školy, ze školy, blbnou na tom po škole. Někteří kluci to zbožňujou, jezdí na rampách v parku, klobouk dolů, tohle já už dneska fakt si neumím představit, že bych ani zkoušela a otloukala si kotníky o nějaké koloběžky. A u koloběžek pozor na jednu věc. Neměla by to být náhražka chůze. Je to forma hry, je to zase krásný rozvoj motoriky, trénuje se na tom balanc, je to něco, kde si trénujete stojné jedné noze, takovou přesnost. To je prostě zase dětská záležitost a já ji beru a je to skvělý, že ty děti mají chuť si tady tím způsobem s tím tělem hrát a něco dělat. Ale bacha, aby se to nepromítlo do jejich života jako dopravní prostředek, protože si představte, že dítě miluje teda koloběžku. Tomu dítěti je třeba 9 roků a 3 roky se bude do školy a ze školy dopravovat na koloběžce. Bude mít na ramenu batoh, bude teda u toho předkloněné, zase na koloběžce je tělo v předklonu. Nebude vědět o tom, že má střídat nohy. To znamená celou dobu, celé ty tři roky bude stát na levé noze, odrážet se pravou nebo opačně. Pak přijde do školy, tam si sedne, pak si zase stoupne, až pojede ze školy na tu koloběžku.
Tereza Málková:Na tělocvik bude mít omluvenku třeba.
Kateřina Smíšková:A takhle jako stráví vlastně pár let na koloběžce pohybem po městě, protože to je rychlejší, pohodlnější a baví ho to. A vypadne mu ze života dost kilometrů chůze denně a to bude chybět. Myslet na ty věci tak, že dělám ráda všechno, prostě ať to děti vyzkouší, nuťte jim pohyb, ale trošku sledujte, jestli se ten jeden pohyb nepromítá do 90 % jejich času strávenýho venku. Brát to vždycky s ohledem na ten čas strávený tím prvkem.
Tereza Málková:No, ty jsi říkala, že nejlepší prostě je všestranost, že máš ráda všestranost u pohybu. Jaký jsou teda, vhodné sporty, když pomineme ten cirkus?
Kateřina Smíšková:No, určitě jsou dobré míčové hry, vybíjená klasická po venku. Je dobrý lezení, je dobrý i plavání, hrátky ve vodě, občas si zaběhat. Děti nebaví obecně nějaké dlouhé tratě, ale určitě hodně baví sprinty, což patří do vybíjené, do hry na babu. Nevadím, když jim řeknete, že se běží třeba k řece a tam se vykoupem. Ve vodě hrát zase na babu, jako formou hry, prostě ty sporty udělat zábavný pro děcka. Volejbal, hezká týmová hra, jako každý sport vlastně sebou nese něco. To je samozřejmé, asi, to všichni vnímáme stejně. Jsou solo sporty a pak jsou kolektivní sporty, a každý z těch sportů nás někam posouvá, něco nám dává. Takže já jsem pro vyzkoušet fakt všelicos a nedělat takové ty výrazně rotační, jednostranné sporty moc v období růstu. Ještě jsem neřekla tenis, který je taky oblíbený, a ten tenis taky v období růstu mnoho hodin týdně udělá neplechu, protože tam je strašně moc brždění, dopadů, nárazů v předklonu právě a rotačních úderů, tak i tam najdeme spíš jako poškození meziobratlových plotének u těch dětí, než říkat skoliózu.
Kateřina Smíšková:Ale prostě tak nějak myslete na kompenzaci, myslete na prevenci, že vlastně když teda dítě už nějaký sport, nějaký koníček dělá hodně, jak jsme říkali, co když moje děti budou jednou dělat profi sport, no tak ať ho dělají, ale vlastně před sportem bude rozcvička, po sportu bude takovéto docvičení se, to znamená, zase trochu se protáhnout, uvolnit, a určitě k tomu sportu musí patřit posilování a to posilování zase bude muset mít nějaký nastavený pravidla, aby u toho nedocházelo třeba k poškozování těch meziobratlových plotének. To znamená znát pohybový aparát, znát trošku fyziologii pohybu a pak teprve dělat profesionální sport. Takže asi k profesionálnímu sportu má asi patřit odvětví fyzioterapie, který má udělat tu bezpečnost toho pohybu.
Tereza Málková:My si budeme ještě v jednom z příštích podcastů povídat právě o nějakých vhodných cvicích na prevenci, které můžou děti cvičit vlastně i při nebo po nějakém tom tréninku, svém, po sportu, po sportovní aktivitě. Ale ještě mě zaujalo, co jsi říkala o tom plavání, protože plavání je vlastně hodně často doporučované na bolesti zad. Je to tak jako skvělý sport, pomůže to všem? Když mě bolí záda, jdu si zaplavat, je to lepší? Já třeba osobně, když plavu, já teda vím, že nejsem úplně jako skvělý plavec, ale když plavu, tak mě prostě vždycky bolí potom za krkem. Takže jako úplně si sama nemyslím, že by mi to na bolest zad nějak pomohlo. Ale jak to je s tím plaváním?
Kateřina Smíšková:Tak, když si jdu zaplavat, tak je dobrý mít plavecké brýle, a když nemám brýle, tak teda koukat pod tu vodu a pálí u toho oči, takže doporučuju obyčejné plavecké brýle.
Tereza Málková:Takže neplavat jako paní radní s vykloněnou hlavou
Kateřina Smíšková:Jasně, ale prostě dodržet ten plavecký styl, to znamená, pokud prsa, tak holt vyfénované a umyté vlasy jdou bokem, tak mi to je vždycky líto, když to jednou za čas provedu a vezmu brýle, ponořím hlavu, vyrovnám krk, takže zase vlastně vědět zásady podsazení pánve, vyrovnání krční páteře a stažení ramen směrem dolů a do šíře je uplavání důležitý, protože v tom stylu plaveckém buď to přetížíte krk nebo nepřetížíte právě tím, že třeba hodně zvednete rameno nebo trošku zalomíte krk dozadu do lordózy a v tom provedete rotaci třeba do nádechu při kraulu, tak vlastně to vede potom k přetížování toho krku. Ale je plavecký styl, který zase když si uděláte symetrii nádechu doleva, doprava, při kraulu, tak při rekreačním způsobu intenzity provádění vám vadit nebude. Pak jsou takové dvě zásady u plavání. Plavání břichem směrem ke dnu bazénu a nebo obráceně, to znamená ležím na znak. Tak tady ty dva styly vlastně proti sobě výhodnější na třeba zpevnění středu těla a na udělání si dobře na bedrech je, plavat na znak, to znamená, ležím na zádech, a buď to plavu takovou žabku a nebo plavu klasický znak A myslet u toho na podsezení pán ve, prodloužení se v pase, vlastně dodržet ty stejné principy, jako to máme v naší metodě, které najdete v tom Spiralistovi v zásadách, tak platí i v tom bazénu.
Kateřina Smíšková:Takže já doporučuji, pokud vás bolí záda, tak plavat na znak vlastně protahovat se pěkně v pase a sahat tou rukou co nejdál, aby celý ty záda a všechny ty svaly související se vytáhly do délky, a to je vlastně to, co nám ubírá gravitace, když sedíme nebo když musíme postávat třeba u pultu někde, prostě nehýbeme se úplně dynamicky, třeba v práci. Tak takové plavání s protažením je dobrý a je potřeba a hrozně příjemný. Navíc voda odlehčuje klouby. Takže jo, jako plavání není špatný, ale je potřeba znát pravidla a umět to procítit, takovou tu klasiku, co znám z nějaký hygieny těla i v tom bazénu.
Tereza Málková:Takže, jak vidíte, vybrat sport, aby byl vhodný pro děti, není jen tak.
Kateřina Smíšková:Prostě střídejte, střídejte sporty.
Tereza Málková:Ano, střídat sporty a nejlepší prostě nějaká všestranost, nejít do toho úplně silou, hlavně co jsi vlastně říkala, co jsi zmiňovala v tom období růstu, prostě dávat pozor na to, který sport si vybírám. No a mě by ještě zajímala poslední otázka na konec, protože už nás trošku tlačí čas. Co dělala Katka Smíšková, když byla malá, za sport?
Kateřina Smíšková:Tak všechno.
Tereza Málková:Takže to vychází z toho...
Kateřina Smíšková:Začneme úplně od mala?
Tereza Málková:No, říkej.
Kateřina Smíšková:Ve třech letech jsem chodila na balet. Pozor.
Tereza Málková:No, výborně, a už je to tady!
Kateřina Smíšková:Baletní přípravka. Já myslím, že jsem chodila dva nebo tři roky.
Tereza Málková:No a kdo tě k tomu dostal k baletu, čí to byla iniciativa? Neříkej že tatínek.
Kateřina Smíšková:Ne, moje maminka. Moje maminka si myslím, že to bylo tak, že znala tu paní, která ten balet učila, a ta paní byla hrozně milá. A i já se snažím mým dětem vybírat kroužky, kde jsou milí trenéři a instruktoři, tak mamka mně na balet vybrala velmi milou paní, bývalou baletku, a ten balet byl s ní hrozně hezkej. To bylo prostě hraní si a nebyl to zase ten drill. Nechodila jsem domů s bolavýma šlachama pod kolenama a s tříslama. Takže jo, bylo to příjemný, ale mě to moc vlastně nebavilo potom tak, ne já ne jsem baletní typ úplně.
Tereza Málková:Takže vlastně díky bohu, že si u toho nezůstala.
Kateřina Smíšková:Pak strašně, strašně dlouhodobý sport byl klavír. Musím říct, že sezení u klavíru bylo asi největší zátěž, co jsem zažila, protože mi to nešlo a bylo každej den a pak mě vždycky z toho strašně bolelo za krkem, všechno bylo takový ztuhlý, tak to si dělám srandu jako se sportem. Ale jo, klavír každej den a chtělo ho to fakt kompenzovat, tak to trvalo 8 let, a to mě vedla také maminka, ale potom byl tatínek zase na řadě a ten...
Tereza Málková:Tak se do toho obul...
Kateřina Smíšková:Ten se do toho obul a já vím, že s tátou jsme úplně od malička dělali na trávníku na zahradě stojky, dřepy. Učil mě kliky, u toho, mě vždycky držel v pase, protože jsem se propadala, já vím, že mě učil tu techniku, vlastně si spravovat fakt od mala a já dělám to stejný s mýma dětmi. Postavil něco jako workoutové hřiště z lešení, měli jsme ručkovací žebřík, měli jsme na tom houpačky, hrazdu, měli jsme medicimbal, činky, prostě všechno.
Tereza Málková:No vidíte, a kdybyste viděli, jak vypadá pokojíček dětí Katky Smíškové, tak by vám to bylo úplně jasné.
Kateřina Smíšková:Je to prostě v indoor, protože nemáme zahradu, tak máme indoor, to stejný. Snažila jsem se vlastně zase dopřát dětem tady ty koordinační prvky, který vím, že jsou zábavný. Visutá hrazda, to chcete prostě doma. Chcete kruhy? Jo, chcete, když jste dítě, tak je to prostě skvělý náčiní. No a pak byly sporty, které mě jako bavily a které já jsem právě dělala závodně, no, tak, úplně nejvíc jsem dělala karate, no,
Tereza Málková:Tys dělala karate?
Kateřina Smíšková:Já jsem dělala hrozně dlouho karate.
Tereza Málková:Jak dlouho?
Kateřina Smíšková:Taky osm roků.
Tereza Málková:Fakt? já jsem dělala judo, tak si můžeme dát tady zápas na žíněnce.
Kateřina Smíšková:Abychom nezjistili, že jsme to zapomněli. No, a pak vlastně gymnastika, akrobacie. Musím říct, že třeba v akrobacii, kterou jsem dělala pak už v pozdějším věku, třeba ve třinácti, ve čtrnácti, vím, že mě už občas něco bolelo, že to nebylo příjemný na záda, a že sama jsem od některých prvků uhýbala, že nechci dělat. A byly to vlastně mosty, vstávání z mostů, protože jsem sval natý typ a nejsem úplně pružná na akrobacii. Takže mě to nevyhovovalo, protože mně líp fungují svaly do síly, než klouby do pružnosti. Takže to byly takový sporty, kterými jsem prošla. Pak jsem strašně měla ráda volejbal. Chodila jsem jednu dobu hodně hrát volejbal s dětma. Co si vzpomenu, to asi všecko. A s tátou rekreačně a s mamkou, když jsme jezdili na víkendy, jsme dělali vlastně všechno, co se dá dělat venku. Jezdili jsme na kajaku, jezdili jsme jsme windsurfu, na snowboardu, na běžkách, lezli jsme, dělali jsme fakt všechny sporty outdoorové asi, na které si vzpomenete, protože i táta rád zkoušel sporty nový, takže se nebál se s námi naučit na slalomovém prkně, potom na freestylovém prkně.
Tereza Málková:Prostě bylo toho spoustu.
Kateřina Smíšková:Bylo toho fakt spoustu.
Tereza Málková:Takže pokud nás poslouchají rodiče, co potřebují vybrat dítěti nějaký sport, tak je to úplně jedno, prostě nějaký vyberte, příští rok vyberte nějaký nový sport. A hlavně, nezapomeňte kompenzovat. No, a o tom si asi povíme až příště, o nějakých těch kompenzačních cvicích, který jsou skvělý právě po tom sportovním výkonu.
Tereza Málková:Tak já ti moc děkuji za dnešní rozhovor a budeme se těšit zase na příště!
Kateřina Smíšková:Tak ahoj.
