Tereza Málková 0:19

Krásný dobrý den. My vás znovu zdravíme a natáčíme tady opět dalších podcastů, který náš podcast ještě nemá úplně název, ale to ještě dokilujeme. A jsme tady opět s katkou smíškovou. Ahoj katko. A dnešní díl se bude jmenovat pracovní den Katky Sníčkové. Takže si myslím, že určitě spoustu z vás i pobaví, i inspiruje a nahlédnete trošku do soukromí, ale bude to i možná zajímavý pro hodně fyzioterapeutů, aby vlastně věděli, jak taková si říct, jedna z nejlepších doktorek, která pracuje s dětmi se skoliozou, tak jak ona vlastně pracuje a jak ten její den vypadá. Tak pojďme rovnou na to. Jak vypadá tvůj pracovní den, když zrovna nejsi na matřské.

Kateřina Smíšková 1:16

Tak můj pracovní den začíná v posteli. Zazvoni mě budík a dobařit kašičku. Je to rituál našich dětí miluji kašičky a každý ráno kašičku. Dovařím kašičku a říkám si, chtělo by to uklidit na nízdu do práce. Tak jdu do práce a tam se strašně těším. Protože práce to je prostě moje oblíbené místo. Mám moc pěkný pracovní prostory, mám tam skvělý lidi, kteří tam pracují se mnou. Takže vždycky je důvod se do práce těšit. A baví mě pracovat s dětmi se skoliozou. Takže mě čeká potom jedna hodina za druhou a tu naplním tím, co mě strašně baví. Takže přijde mě první pacient a pozdravíme se, většinou si řekneme ahoj, zeptám se rodičů, co je novýho, dítěta co je novýho, jestli mělo nějaký problém se cvičením, jestli cvičí pravidelně nebo ještě ne nebo už jo. Jestli byl nějaký problém pochopit něco z minulý hodiny. A tady se dostanu do detailu jedné hodiny, abych vám trošku přiblížila, jak vypadá potom zbytek těch jednotlivých částí mího dne. Protože všechny ty hodiny jsou víceméně podobné. Já mám vždycky 55 minutého pacienta, což je akorát doba na to, abych se postarala o dokumentaci u toho pacienta a abych se postarala o to, aby se něco nového dozvěděl, aby jsme si mohli vysvětlit něco, co třeba nepochopil právě v té minulý hodině a prošli jsme si jeho cvičební jednotku.

Tereza Málková 2:58

Co se týče té dokumentace, to vím, že to je hodně zásadní věc, kterou ty i teďka chystáš svoji knížku, kterou píšeš. Tak to vlastně bude i podrobně vysvětlené, jak správně tu dokumentaci vést. Protože myslím si, že hodně fyzioterapeutů to trošku zanedbává.

Kateřina Smíšková 3:21

No, já jsem na tu dokumentaci pes a kvůli sobě. Protože jsem časem zjistila, jak strašně důležitá je a jak je hrozně důležité se moct někam podívat. Literatura o skoliozách je strašně marná, není dostupná, je toho málo, jsou to útršky, jsou to víceméně spíš statistiky. A je strašně málo terapeutů, který píšou o tom, jak se dá něco napravit u dítěte se skoliozu. Takže protože já jsem se rozhodla knížku napsat a píšu jí vlastně v duchu. První půka je pro rodiče s dítětem. Jak se zachovat v životě, co všechno potřebujete znát k tomu, když zjistíte, že vaše dítě má skoliozu, anebo když chcete vůbec zjistit, jestli to dítě skoliozu má. A co vás všechno čeká, abyste si udělali i přehled, o tom, co s tou diagnózou, jak s tím naložit. A netápad prostě nehledat systém, který u nás děsně složitý, nepřehledne, nikdo vám nevysvětlí. Tak to je vlastně první polovina knížky. No a ta druhá, to je pro terapeuty. A tam najdou i rodiče, i terapeuti právě postup, jak se s dítětem cvičí. A terapeuti tam najdou to strašně důležité, o čem si se zmínila, a to je, jak ve dokumentaci. Já mě to strašně v životě pomohlo, protože si dělám do dokumentace jednak do papírové karty a jednak do PowerPointu. Poznámky, šipky, značky, zápisy o tom, co jsme cvičili, kolik opakování, jakou silou, jak přesně, s jakýma korekcemi, jaký jsme použili dech. A díky tomu, že se na to můžu zpátky podívat a prohlídnout si dneska stovky pacientů, který prošli naší péči, tak můžou dělat skládáčku dál a můžou z toho tříbit informace, můžou zjednodušovat cvičební jednotky těm dětem, můžou ubírat na počtech ciků. A stalo se z toho prostě najednou strašně jednoduchá skládáčka pro děti i pro rodiče i pro terapeuty, která se dá opravdu denně používat, nezabere to cvičení moc času. A je to právě díky té dokumentaci. Když si dobře povedete dokumentaci a myslím teď terapeuty, nemusí to být jenom fyzioterapeuti, můžou to být traři. Tak vy si časem začnete všímat víc detailů, než jste třeba na první oko viděli v té dokumentaci. Dokumentace znamená, že si pacienta jednou za čas vyfotíte. A tu časovou periodu vám nebudu tady říkat, že to je různý u různých typů skolios, u různých výší stupňů a třeba u toho, jak to dítě progreduje zrovna. Tak tam se pak liší trošku časové jednotky, ale víceméně jednou za půl roku si z pacienta vyfojte. Protože na té fotce uvidíte změny díky tomu nebo působením toho, co jste s pacientem cvičili a jak on od vás to cvičení pochopil. Takže ta dokumentace vám dá zpětnou vazbu o tom, jak vy pracujete a jak to dítě doma funguje. Takto jsem hrozně pro, aby takovou dokumentaci vedli lidi, co pracují s třeba se skolivou břem to bude. Tak jejich učení se od sami sebe a od těch dětí. A taky ke zpětné vazbě pro toho pacienta. To dítě zajímá, jak se změnilo jeho tělo. Co se změnilo k lepšímu na držení výšky ramen, úklonu hlavy, vychýlení pase, odchylky v pánvi, křivým kolení, plochých nohách. Zajímá ho to, protože na tom denně pracuje a potřebuje sama na sobě vidět zpětnou vozbu na fotce. Takže fotografická dokumentace za mě alfa, omega, terapie o pacienta.

Tereza Málková 7:14

Tak známe přece všichni ty fotky před a po, ať už jsou to různé srovnávací fotky, kdy člověk hubnul nebo se jakkoliv proměnil, kadeřníka nebo i to, co říkáš teďka ty. A to prostě lidi hrozně baví, protože je to dobře vlastně uchopitelné. Je to na tom hrozně dobře vidět. Používáš třeba i při své práci, když zadáváš pacientům nový ciky, tak používáš, je ti ná pomocná i ta aplikace, spiralista.

Kateřina Smíšková 7:46

No, určitě, protože já dětem řeknu, jaký mají cviky, a když si nepamatuj, něco prostě zapomenou, tak se podívejí do aplikace, načtou si tam název, zadají tam název ciku nebo kód. Cvik se jim otevře a tam se jim spustí video. Takže ano, říkáme si vždycky seznam cviků na konci hodiny. Takže děti vědí, že mají váhy nebo svícen, nebo kroužky, klobíčka. A to si doma pustí aplikaci.

Tereza Málková 8:16

Oni si vlastně z toho můžou i vytvořit svůj vlastní plán. A podle toho potom asi cvičit jednoduše doma. No, takže to je tedy nějaká ta tvoje pracovní část s pacienty. A co děláš ve volném čase?

Kateřina Smíšková 8:34

Já já nevím. Třeba zpracovávám fotografickou dokumentaci, kterou jsem si pořídila za ten den v ordinaci. A když pořídím třeba čtyři fotografické dokumentace, tak je to zabrů docela dost času to zpracovat. Ale zase mě to baví, protože při tom zpracovávání já si porovnávám starý a nový fotky. Takže já tam vidím výsledek toho. Většinou už to vidím v ordinaci, protože se podívám do počítače na starou fotku. Podívám se na tělo pacienta a můžu zásat, anebo můžu nám říct, ale ty teď poslední měsíc asi moc necvičilo a dokážu odhadnout právě výkon toho dítěte. Nebo třeba si řeknu, dobrý, mononukleóza proběhla, to dítě se prostě nemohlo hýbat, takže to šlo dolů. Ale třeba nepohla se křivka, protože na těch fotkách tady ty věci poznat jdou. Třeba ochabnou si se svaly, ale nemusí se úplně toho pokazit i stupně. Takže ve volném nepracovním čase zase ráda pracuju. Teď se věnují psaní knížky, spíš se věnují teď k tomu, že si dělám poznámky na papírky, abych pak tu knížku napsala jiným dechem, což si myslím, že je lepší a takhle uvažu.

Tereza Málková 9:44

Ty si obecně hodně hyperaktivní člověk, takže si myslím, že se ani nezastavíš. Teď jsme se tedy tady spolu zastavili a sedíme tady na desce právě. Ale vlastně zase pracujeme, takže užíváme ten volný čas zase tou prací. No, a kromě těch pacientů tak vedeš i kurzy.

Kateřina Smíšková 10:04

Jo, jo, to jsem zpoměla. Taky vedu kurzy pro terapeuty a občas vedu kurzy i pro ty dětské pacienty se skoliózou. Ale ráda přenechávám mým kolegům, protože jsou v tom úplně výborné a zase nemůžu dělat všechno, mám taky svoji rodinu. A zapomněla jsem říct, že v poledne chodím z práce domů nebo po pracovní době přijdu domů. A tam je hrozně důležitá část mího dne, a to je obět s mojím mužem. A ten obět můj muž celý uvaří. A já ho pak s ním společně s ním a s naším nejmenším přírůstkem. A to je krásný prostředek něho dne, kde se znovu vždycky se jdeme, a přiběhnou další dvě děti ze školy a řeknou mam, dneska bylo tohle a já už jdu ven a většinou řeknou jdu hrát bibliku, jdu si hrát tady přehazku, jdu na dopravní hřiště anebo hrá volejbal, čau.

Tereza Málková 11:02

Takže nejenom tysi vlastně hyperaktivní, ale i tvoje děti jsou hyperaktivní.

Kateřina Smíšková 11:06

Moje děti si myslím, že jsou úplně normálně aktivní, tak jak dřív děti bývaly. Protože moje děti mají slíbený mobilní telefon až mi bude 15 roku. Takže nezbývá nic jinýho, než říct čau, my už zase jdeme ven, protože doma nemají co dělat.

Tereza Málková 11:21

Musí se prostě nějak zabavit.

Kateřina Smíšková 11:23

Doma jsou v zimě, když je škalý počasí, tak si tam hrajou karty a malujou, dělají něco, co prostě doma vymyslej zrovna. Ale nejsou na mobilním telefonu, nejsou na tabletu a na počítači se můžou dívat pouze na pohádku, která má začátek a konec. Je to nějaký ucelený příběh. Takže opravdu svůj prázdnej čas tráví buď to nudou. Mám já se nudím, co mám dělat, říkám nučce. Něco vymyslíš. Většinou do 10 minut něco rychle vymyslej a právě zmizej ven. Takže moje děti jsou velmi často venku s kamarádami, který tráví volný čas, taky venku. A my to v těch dětech pěstujeme a jsem ráda, že to tak nedržíme. Děti chápou, že mobil není potřeba, že to bude až v těch 15 nejdřích, a za tu dobu, co už si to opakujem, když budu mít mobil, už to pochopili a už se ptají, přestali se letos skutečně obě ptát.

Tereza Málková 12:15

Když se vrátím ještě k těm kurzům, ty říkala, že vedeš kurzy i pro fyzioterapeuty, některý kurzy i pro dětský pacienty. Jsou to kurzy, které se konají v Brně v tom tvém centru. Ale vy vlastně máte ještě to základní hlavní Pražské centrum v Praze, kde těch kurzů je vlastně možná ještě i víc jsou rozmanitější.

Kateřina Smíšková 12:40

To je vlastně centrum, který zdědila moje sra po tatínkový. Tačínek už teďka nepracuje, neboť je indisponován. A moje segra vlastně má tu stejnou pracovní náplň jako já, ale má větší škálu diagnostů znamená, stará se o pacienty z bolest maz a i jiný bolest makyčel, koleno a tak dále. A stará se o své centrum v Praze, kde jsou ty stejné kurzy jako u nás, ale je to vlastně častěji ty termíny a víc větší škála, pestřější školy. Je to rozmanitější.

Tereza Málková 13:14

Takže pokud by nás poslouchal teď nějaký fyzioterapeut, který by chtěl rozšířit svoje znalosti, dovednosti o nějaký nový kurz, tak si může přihlásit klidně.

Kateřina Smíšková 13:30

My budeme mít na podzím letos konečně, výjimečně, po dlouhý době kurze sport, který v listopadu, myslím. A ten se těším, protože to je zase pro mě takový oblíbený téma. A i mě to zase donutí ještě víc něco dělat. Což teď v letě se stane. Já právě nejradši na tom sportu mám říkám, vysokorskou turistiku nebo třeba Feraty, kde to tělo strašně docelíte. A pak to můžete držet, když nejste na té dovolený samozřejmě pořád, že přijedete z Ferat a teď co? A teď vidíte jenom, jak to chabne, jak to ztrácí to tělo zase tu sílu. A když víte, jak na to, když víte, jak třeba udržete další dva měsíce tu fyzičku třeba se sportovním lanem. Tak víte, že to nebyl marný týden, který hnedka zase ztratíte, ale že pokračujete se sportovním lanem a táhnete to do prostě nějakých dalších výletů, který vám hodumožní.

Tereza Málková 14:24

Takže když to zhrneme, tak můžeme říct, že pracovní den Katky Smíškové je naplněný prací, a volný čas Katky Smíškové je naplněný taky prací. No, zakončím fotí.

Kateřina Smíšková 14:38

Že večer si lehnu do postele, který jsem ráno vstala, tak jak mi všichni. A myslím na něco z práce anebo o dětech.

Tereza Málková 14:50

A nebo na něco, co budeš zítra dělat v práci. Třeba co mi čeká.

Kateřina Smíšková 14:54

Jaký bude třeba novej kontrolní rén u nějakého pacienta. To se ještě hrozně těší.

Tereza Málková 14:59

Ale to si myslím, že je právě důkaz toho nejenom, že ti ta práce baví, ale že i tu práci děláš prostě srdcem a děláš ji dobře. Protože jsi pořád v tom vlastně tu práci žiješ.

Kateřina Smíšková 15:12

Je to takové.

Tereza Málková 15:14

Já ti moc děkuji za dnešní rozhovor a budu se těšit.